TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po koncertě ve Zlíně pro mě byli Kamelot kapela s (možná) nejlíp naživo zpívajícím zpěvákem a výbornými alby. Po vydání "Ghost Opery" se na tom nic moc nemění, jen tím posledním albem si to pokazili. Prostě jsem trochu zklamaný... P.S. Musím souhlasit s Morbem, právě ta chytlavost a hitovost předchozích alb tu chybí.
Fuj ty voe!
První dojem při poslechu alba byl sice dost hroznej, ale po pár posleších jsem si většinu desky dost oblíbil. Až nezvykle do pozadí se tentokrát dostává Khan a jeho zpěvové linky jsou vyloženě minimalistické a celkově nepůsobí jako "frontman", ale spíš jako jeden z decentnějších nástrojů. Chytlavé refrény tentokrát kapela nechala spát (možná lehce naznačili v titulní věci, případně v závěrečné písni) a soustředí se spíš na aranže a celkovou náladu instrumentální složky kapely. Ač Khana považuju za suverénně největší devizu kapely KAMELOT, z nějakého důvodu mi přístup na nové desce nevadí. Rozhodně nesouhlasím s tím, že deska je sázka na jistotu a kopírování věcí minulích. Na albu nenajdeme nic, co by se vezlo na velkoleposti a okamžité chytlavosti písní z alb "The Black Halo", "Epica" nebo hitovkové kolekce par-excellance "Karma". Řekl bych spíš, že KAMELOT se tu pokouší tentokrát o jiné přednosti, než je silný a chytlavý refrén. Ať tak či onak, album se mi prostě líbí. Ale přiznávám, já Khanovi i celejm KAMELOT poněkud zobu z ruky. :)
Mně se tedy album dost líbí, pokračuje v návaznosti na minulé, ale je možná více strohé, tvrdší, ale skladby jsou vynikající je sice krátká minutáž, ale lepší krátký uragán, než utahaný vítr, kromě prvních dvou skladeb, tak nejlepší jsou Human Stain a Blücher, i když Love you to the death je také výborná. Oliver Palotai zapadl do kapely dobře a kvalita klávesových ploch a symfonizujících aranží je stále vysoká, nepoznáte rozdíl oproti dřívějším deskám.
Bohuzial musim suhlasit s recenziou.
Kamelot vždy patřili spíše k té „sladké“ části heavy-speedmetalu a tudíž nikdy nepatřili k mým favoritům. Jestliže při poslechu předchozích alb mám pocit, jako bych se procházel prosluněným parkem s pouťovými atrakcemi (na minulé desce už přibylo něco málo těch "strašidelných jízd") a ládoval se cukrovou vatou, pak při poslechu novinky se ocitám v onom parku po zavíračce, uprostřed noci a to rovnou na té strašidelné dráze... Tolik abych popsal hlavní rozdíl mezi novinkou a starší tvorbou Kamelot. Ti totiž konečně opravdu potemněli a i když i nadále zůstávají věrni svému stylu, tentokrát přeslazení nehrozí. Především díky produkci jejich hudba dostala ten nový temný a slušivý kabát a já si konečně poslech Kamelotu užívám. Ghost Opera je nejvyspělejší a nejlepší album jaké kdy vydali. Jestli budou pokračovat tímto směrem, mám se věru nač těšit.
viem ze sa nema hodnoti po 1 vypocuti ale jenoducho mi to neda nenapisat-Kamelot sa uz nema kde posunut a jednoducho to co hrali od Fourth Legacy hraju aj teraz. Ziadny rozdiel jedna skladba ako duha, jeden allbum ako druhy....kapela je uz 10 rokov v bludnom kruku a asi aj tam ostane......5/10. Skoda ze sa uspokojili tak skoro a neskusaju nieco ine lebo hrat vedia. U mna uz ale skoncili!!!!
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.