ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dost mi tu chybaju vyslovene silne momenty akymi boli v The Dreadful Hours " Le Figlie Della Tempesta" a v Songs of Darkness "Catherine Blake".. Ale aj tak skvele album, niet o com.. A to nacasovanie.. Co moze byt v jeseseni lepsie ako prechadzka po melancholickej krajine s MDB v usiach..?:)
MDB nahrali album, ktory sice neohuri svojou inovativnostou, ci nejakym extra prekvapivym momentom, ale napriek tomu je to skvely album, ktory sa uzasne pocuva... jednoducho si nemozem pomoct, velmi ma bavi
Temer dokonale.
MDB patri mezi me oblibene kapely ...kdyz jsem toto album slysel prve...bylo mi temer do breku co to pro boha je ...nicmene jsem tomu dal cas a vice spolechu a cim vic to posloucham,tim vic se mi to libi ...je zajimave ,ze tento pocit ma dost lidi u teto desky ...neni to z me strany nic vykonstruovaneho na zaklade neceho ,co jsem si ted precetl,ponevadz tuto desku mam asi 3 tydny v podobe kterou zde nemusim snad zminovat zatim ... ....rekl bych,ze MDB touto deskou rozdeli posluchacske spektrum na dva az tri tabory...nicmene ti co MDB dobre znaji snad teto desce prijdou na chut ... snad :D
Vyborne CD, ktere na uplne prvni poslech mozna nechytne, ovsem pozdeji ukaze, ze svym nasledovnikum maji stale MDB co rici a porad jsou na cele pelotonu.
Aj ked ich albumy az po Light (vratane) mam rad, tak nevidim ziaden dovod, preco by som si mal tento pustit znova. Prazdne, ploche, vata...
ja beriem ako plus, ze My Dying Bride neexperimentuju ako na 34.788%, praveze terajsi zvuk, ktory sa velmi nezmenil od The Light At The End... mi sedi dokonale. A nemam pocit, ze sa stale len opakuju, na novom albume je pre mna vela novych a zaujimavych veci a to mam MDB popocuvane uplne ze poriadne...
Uffff, tak na tohle já už nemám trpělivost. Nevidim důvod, proč tohle poslouchat, když je to TOTÉŽ jako cokoliv, co už kdy udělali. Od alba "The Light At The End Of The World" se tahle kapela už jen a jen opakuje.
po predchozi nule, je tu zase jednicka.
po předchozí hrůze je vše opět v pořádku
Od přelomového alba 34,788% ...Complete, je to první nahrávka od MDB, která mě baví poslouchat, i když mu bohužel nesahá ani na paty. Naštěstí se Aaron vykašlal na chroptění a začal zase zpívat. Bohužel chybí alespoň trochu progresivity a odvahy experimentovat jako na 34,788% ...Complete. 22.2.2008 Po delší době jsem se k albu vrátil a přihazuji 1/2 bodu
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





