THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neviem co kazdy na tomto vidi. Je ovela viac lepsich melancholickych kapiel. Naj. skladba: Pagan Wish
-bez slovního hodnocení-
...to boli časy...forever Forever autumn
I když subjektivně mám nejradši od LoT Headstones, myslím si, že Forever Autumn je jejich nejlepší deska. Nikdo nedokázal zhudebnit podzim tak dokonale jako tihle Švédové. Ta sychravá atmosféra (zvláště v těchto podzimních měsících) člověka zkrátka dostane.
-bez slovního hodnocení-
Když se řekne Lake of Tears, tak první co se mi vybaví je Headstones a tahle jedinečná deska...
Jedinečné album s neopakovatelnou místy smutnou ve výsledku však hřejivou atmosférou. Vždycky ve mě probudí pozitivní myšlení. Kéž by takových desek bylo víc...
najlepšia platňa na počúvanie v jesennom čase
Nenucená krása !
Jo, je to paráda
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nádherně melancholické album, které se mi asi nikdy neoposlouchá... Coming closer every day, forever autumn...
Melancholická krása.
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.