TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
....all for you bola lepsia ale nova fosna je vcelku ok. Len ten spev mi zacal vadit. System of a downovsky spev do Annihilatoru nepatri......najlepsi spevak v Annihilatore bol Coburn Pharr / sorry ak som zle napisal meno /
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Me to moc neba. Nijak me to neprekvapilo. Proste dobre odvedena prace.
Jeff Waters tlačí svoji thrashovou káru dál a já mu to pořád ještě žeru. Narozdíl od recenzenta nepovažuju Davida Paddena za nevýrazného zpěváka, ba naopak (+ půl bodu). Jeho zpěv mě zaujal a i proto hodnotím takto:
Tak jsem se zase někam zaregistroval. To jsem sám zvědav, co z toho bude. K desce jsem si své řekl už u recenze. Jsem spokojený, nejsem nadšený. Opravdu NADCHLA mne asi jen Never Neverland, i když i ty fošny v jejím okolí nebyly marný. Set the World... přeskakuji, to je docela fajn, ale je to "slightly commercial".
-bez slovního hodnocení-
Standartní Waters a spol., mě se to líbí.
Jsem moc rád, že pro Annihilator tradiční personální změny se nedotkly Davida Paddena, protože je to nejlepší zpěvák v historii této thrashmetalové legendy. Schizo Deluxe jede od začátku do konce přesně v duchu minulého All For You - Wattersovo nekompromisní rify a nezaměnitelná sóla doprovázená Paddenovým flexibilním zpěvem, popřípadě řevem. Změnou oproti předchůdci je absence pomalých skladeb, což je možná škoda, neboť i přesto, že posledně se Watersovi zrovna dvakrát nepovedly, Paddenův projev průměrnou The One povýšil o několik levelů výše. A stejně jako minule si jednu skladbu zapěl samotný principál, snad k připomenutí zašlých časů. Schizo Deluxe je opět hodně dobré album. Ovšem jednu výhradu k němu mám: Hudba samotná, instrumentální výkon i zpěv jsou skvělé, ale, stejně jako na minulém albu, mi vadí nedotaženost melodických pěveckých linek. Waters prostě zřejmě nedokáže vypilovat do dokonalosti všechno a tak by mohl více zapojit právě samotného zpěváka (zvlášť, když to hudebně neuvěřitelně šlape a v Paddenovi má Waters opravdu vynikajícího vokalistu). Důkazem budiž asi nejlepší skladba Pride, ve které mu s melodickou linkou pomáhal i Padden (což je ovšem bohužel jediná skladba za poslední 2 alba, kterou nesložil celou sám Waters). _________________ edit 1.12 2005 přihazuji jeden bod navíc, protože tu desku poslouchám asi popadesátý a líbí se mi čím dál víc...
Tohle album mě na první poslech moc neuchvátilo, ale asi po 5. poslechu jsem objevil jeho kvality.
album ktore potesi a mna dvojnasobne lebo pripomina podla mna naj album king of the kill.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.