BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WTF?!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Mám ji rád, i když je jiná. Neústupné hrabání buldozerových pásů v bahně
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Síce som si na album musel nejaký čas zvykať, ale teraz sa mi nezdá až tak posratý, ako na začiatku... Práve naopak, najviac ma teraz asi nebavia úvodné ohliadnutia do minulosti v podobe prvej trojice songov a, samozrejme, cover U2 tiež nepatrí ku skvostom tejto kolekcie... Počujem tam nejaké paralely s tvorbou napr. Metallica (ale to mi asi najviac evokuje takmer-rockový štýl akým sa Christian pokúša hrať riffy), ale inak sa mi tento pokus o posun tvorby FF vcelku pozdáva...
-bez slovního hodnocení-
jednoznačne odfláknutý album,ktorý nezachránia ani moji favoriti Contagion a Supernova.najslabší album od inak skvelej kapely.Ale každá kapela má nárok na slabší album...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
No, nic extra...
-bez slovního hodnocení-
Wolbers sa tu pokúsil chytit vlastný gitarový rukopis a jakz takz sa mu to podarilo....nebyt tých coverov a niektorých fakt uponáhlaných skladieb (New Promise) tak by slo o album s dôstojným miestom v diskografii....takto ide len o experiment (podarený, nepodarený...vec názoru)
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.