BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Pro mě toto snad byli první Obituary. První desky samozřejmě byly lepší, ale pro mě byli první právě tihle Obituary.
Neolizujte kovové zábradlí. Počátek se příjemně lepí, to ano, ale pak to začíná rozmrzávat, je to nepříjemné jako mokrý hadr, takže čekám, ať už to buď uschne nebo zase zamrzne, což se nestane. Obal je tradičně krásný.
Obituary moc nepočúvam, ale tento album v posledných dňoch točím stále dokolečka a hrozne ma dostal.
-bez slovního hodnocení-
Moze mam Obituary napocavane od ich zaciatku a tento album uz nieje to co predtym ale stale dobre, tiez mi chybaju skvele Allenove solicka
Na to, že som od tohoto albumu nič nečakal, lebo pre mňa Obituary všetko podstatné predviedli na prvých dvoch albumoch a čiastočne aj na "World demise", som sa pri jeho počúvaní dokázal vždy vcelku pobaviť (narozdiel od nudy pri výtvoroch Six Feet Under), takže by som mal protestovať voči negatívnym kritikám redakcie Metalopolisu, ako aj väčšiny prispievateľov, ale neprotestujem... Totižto, všetci kritici majú pravdu v tom, že album je maximálne zastaralé a nedosahuje kvalít albumov zo začiatku kariéry Obituary... Ale mňa jednoducho baví aj po toľkých rokoch....
od obituary najslabsi album
Ve chvílích, kdy nechci vůbec nic řešit, se to poslouchá výborně. Prostě relax. Hypnotická atmosféra jak do čajovny:)
Na klasiky to nemá ani omylom.
Zvuk je veľmi podarený, ale okrem riffu z úvodnej "Redneck Stomp" (ktorý sa principálne podobá na "In The End Of Life") som sa nad ničím nepozastavil. Plochá doska bez záchytných bodov. Ale ak chcete množiť čas, "Frozen in Time" je na to dokonalý. Pri ňom sa polhodina reálneho času mení na dvojnásobný časový prežitok!
Kritika mi prijde trosku tvrda.. Tak blbe to zas neni. Nicim objevne, ale na nenarocny poslech ok.
Je to rozdiel oproti starym veciam, ale Obituary mi vzdy trochu vadilo kvoli Tardyho unikatnej growl technike. Tu uz ani hudba neni bohvieco, ale pocuvat sa to da. Na US death metal scene dost slabota ked porovnam ake dosky stale vydavaju Cannibal Corpse, Nile a podobne
Ja co death metal velmi nepocuvam tento album v pohode zvladnem a nelutujem ze som si kupil original ked to vyslo. Starsie albumy skoro vobec nepoznam a mozno preto ma tento nenudi......
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.