THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Úvodní gradace Freedom call je bezchybná. Po eternity nejlepší album téhle německé party.
-bez slovního hodnocení-
Freedom Call dávajú pojmu gay metal úplne iný rozmer. Prvý album sa mi ešte vcelku páčil, ale toto je také priteplené, že to až pekné nie je. MÁ TO BYŤ KURVA METAL TAK SA S TÝM NESERTE !!!! A to sa vyžívam v kastrátoch typu Matos, Kotipelto alebo Heinman, ale tí aspoň poriadne tlačia na pílu, keď spievajú vysoko. Plus nula nápaditých melódií a dokola omieľané prastaré postupy... P. S. A tá Zimmermanova fotka je za 100 bodov :-)))
Tohle album pro mě má hořkosladkou příchuť. Proč? Jednoduchá odpověď.Ke Krystalové říši jsem se dostal až po poslechu Kruhu života a nezbylo mi než truchlit, jakou kdysi svěží a výtečnou kapelou Freedom Call byli a kde jsou dnes. Neuvěřitelná porce pozitivní energie, pravda že s riffy bohovévědíkolikrát už ohranými, ale vem to čert i s vidlema, když album jede od začátku do konce! Čtyřka Farewell mě přinutila nostalgicky si zavzpomínat na její českou verzi v podání kapely Mogul, která měla hooodně ostrý text :-D A závěrečná Wanderer...ta je tak kouzelně naivní, až je krásná. Tleskám, a zároveň truchlím...Ale abych skončil pozitivně: Dejte na radu pana Metalhearta, takhle dobrou náladu vám jen tak nějaká metalová sebranka nezaručí...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ja bych sa aj nechal ale akosi mi to nejde!
Nenechám.
Toto bolo prvé album od Freedom Call, ktoré som počul a zároveň som mu na dlhý čas prepadol. V diskografii FC ho radím na druhé miesto za neprekonateľný Circle Of Life. Všetko na tomto speed metalovom skvoste je naprosto dokonalé. Hlasový rozsah Chrisa Baya (dosť často mi pripomína farbou hlasu Andiho Derisa), prekrásne sóla, nádherné melódie a klávesové či fanfárové ozdoby, ktoré radia toto album na výslnie heroic metalu. Samozrejme hrdinské a fantasy texty nemôžu chýbať. Pokiaľ sú GAMMA RAY králi speed metalu, tak potom sú FREEDOM CALL korunnými princami. Najviac ma chytila za srdce skladba Call Of Fame s nenormálne chytlavými melódiami a vzletným refrénom. V úvode The Quest je nádherný klavír a ponurou náladou mi skladba evokuje práve Gamma Ray. Fantastická je titulná skladba, Rise Up, Pharao či Ocean (všetko jednoduché refrény, ktoré si hneď zapamätáte). Freedom Call by som označil za najpozitívnejšiu metalovú kapelu, ktorá vás nakazí dobrou náladou. Srandovné sú aj lesné pesničky Farewell a Wanderer jak vyšité pre deti do tábora. Nechajte sa voviesť do rozprávkovej krajiny v Kryštáľovej ríši snov.
-bez slovního hodnocení-
Skvele album...
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.