BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
War at the Warfield ma sklamal už po jeho vydaní ... vedľa tohoto je nudný a zbytočný...
Naprosto dokonalý koncert, oslava Thrash metalu. A L(b)ombardo je famozní. Mrzí mě, že to nikdy neuvidím živě. A proto si tento klenot pustím aspoň na DVD.
Hannemanovi moc nenapršelo... :-)
uplne jasne
Najlepší narez aky poznam. V fantastickom zvukovom i obrazovom kabate !! PS: bonusy Necrophiliac či Spill The Blood proste zabijaju!!!
-bez slovního hodnocení-
A must see!!!
toto je livka ako bic... war ensamble a necrophiliac dokonca niekolko nasobne lepsie ako studiovka! ostatne tiez pecka ani jedna pesnicka neni zahrana zle.
Tohle dvd toho nenabizi zase tak moc, ale tu atmosferu a celkove surove pojeti tohoto pocinu by chtela mit nejedna kapela
-bez slovního hodnocení-
Celý RIB samozřejmě super, ale dvd jako celek mohlo být bohatší
preco bolo predosle dvd katastrofalne?? vysvetlite mi.. nevidel som ho a ani still reignning som nevidel, mam len zopar DVD bootlegov ale vsetky koncerty su skvele a still reingning urcite nebude vynimka :) tak davam co ja viem 8/10 :)
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.