MAUDITS - In Situ
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Tiez mi tento album pride ako "Introduction to PL", ale urobili to tak, ze to cele drzi pekne pokope a ma to jednotnu atmosferu.
Za mne velmi příjemné překvapení. Zdá se mi že z bývalé doom metalové čtyřky jsou v nejlepší formě. Nápadité album, které bych o staříků už nečekal.
-bez slovního hodnocení-
Začátek jako dobrej, ale pak se to začalo hrozně táhnout.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Je sympatické, že po dřevním (a výborném) návratu The Plague Within, zkouší různé směry. Tentokrát, mimo ostré singly, trochu jemnější poloha a víc ducha Icon a Draconian Times. Za mě stále velmi důstojné. Pořad ale z nových alb nejvíc cením těžký sludge na desce Medusa. PS: Serpent on the Cross je asi nejlepší albový i koncertní otvírak celého bohatého repertoáru kapely.
Trošku to na mě působí jako vkusná rekapitulace toho nejlepšího, co kapela vydala. Ke konci album trochu ztrácí dech, ale i tak velká spokojenost.
Veteránům prospělo, že po Obsidianu nenásledovala tradiční várka desek ala Vallenfyre, Strigoi, Host, i pauza byla delší. Soudě dle koncertních záznamů je skupina ve výborném rozmaru. A na desce se to vše potkalo, co si budem. Samozřejmě, že je to stále stejný PL a výborný PL. Poslouchám již druhý den, společně s novinkou Coroner a mám opravdu radost.
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.
Chladná, disonantně skřípějící a ne úplně stravitelná sbírka, jež nalezne odbytu u zákazníků THANTIFAXATH, DSO, AOSOTH a nebo třeba GEVURAH. Pokud máte ten svůj nasypaný BM rádi „trochu jinak", nemůžete se "Stillamentum" narazit. Ošklivé a ničivé dílo.
Američané na nové desce přidali důraz na melodické vokály a trochu zpřehlednili svůj energický djent. A nejsem si jist, že je to dobře. Stále jim podle mě nejvíc sluší, když to prostě pálí v masakrálním meshugge stylu. Ale slušné album to určitě je.





