Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z desek, jež mi v loňském zúčtování unikly. Brazilské komando sice do své tvorby nepřináší nic nového, ale jejich neurvalé a velice ostré pojetí thrash metalu nepostrádá nic z nároků kladených na tento styl. Tvrdost, agresivita a nabušené songy!
Španělé předkládají nasekaný thrash metal devadesátkového ražení. Výrazná příměs groovy prvků odklání jejich tvorbu z teritorií oldschoolové ortodoxie do pozdějšího období,kdy se metalové žánry začínaly propojovat. Je to sice retro, ale s moderní patinou.
Máte rádi thrashová alba, která vám od první chvíle začnou pumpovat oheň do žil? U téhle katalánské bandy jste na správné adrese. Jejich novinka je zatraceně ostrá cirkulárka, která se roztočí v prudkých otáčkách AT THE GATES a řeže a řeže, nedá pokoje.
Po vydařeném nástupu na scénu v první dekádě 21. století se Finové propadli do fádního stylu a jejich seversky střižený thrash/death smrděl rutinou. Ani teď nepřišli s nějakou změnou, přesto je aktuální deska svěží a jeví se mi jako dobré řemeslo.
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Závan starých dřevních časů. Doom a heroický heavík pod jednou střechou. Hektické i epické. A samozřejmě i dost patetické, ale nějakým záhadným způsobem mě to baví. Fanoušci fantasy a CRUEL BARBARIAN, ať si přidají bod nebo dva.
Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu. Pohlcující a transformativní.
