Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Celoživotní fanoušek hudby a filmu, aktivní hledač nových kapel a posluchačského štěstí. Bývalý vokalista kapel NOOSTRAK, SMASHED FACE, TRANSLUNARIA a DESPISE. Bývalý člen pořadatelského týmu BRUTAL ASSAULT festivalu, dnes profesionální zvířecí aktivista.
Facebook: https://www.facebook.com/schizmo.emoceans/
Je hrozná škoda, když je největší přednost kapely zároveň její největší slabinou. Zní to jako protimluv...
Vypadá to, že letošní předčasné léto patří mladým autorům a jejich hororovým zářezům, které v kinech spolehlivě válcují služebně starší i zasloužilejší kolegy.
Jako by to bylo včera, co jsem poprvé slyšel první singl akustického dua AP2 a dnes držíme v rukou jeho druhou desku.
Kdo by nemiloval sedmipalcáky? Za relativně málo peněz dostanete relativně hodně muziky a k tomu ještě velkorysý obal. Sedmipalcák je symbol...
Hned na úvod musím přiznat, že ve vodách hardcore se pohybuji spíš opatrně než suverénně. Tenhle žánr mě vždy míjel natolik...
Pokud bychom měli soutěžit o název desky, který nejlépe vystihuje samotnou hudební podstatu, pak „Keep Music Evil“ vyhraje na celé čáře.
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
Pozici králů stoner metalu po nedávném personálním i osobním zemětřesení obhájili s prstem v nose. Deska je vzdušná, kultivovaná, sofistikovaná a dospělá, přesto se vám neotevře na první dobrou. Čeká nás spousta poslechů a objevování.
Jako většina zářných jmen tehdejší nepřeberné emocore studnice i EMERY těží hlavně z aury starších desek, přičemž současná podoba kapely je spíše fotrovského střihu, sází na jistotu a umírněnost a zásadní hitovky bychom v ní hledali jen marně.
Bostonská bruska servíruje mathcorový bolehlav s řadou stylových i mimostylových přesahů. Už tak náročný poslech nijak neusnadňuje ani lyrická složka včetně názvu celé desky. V podstatě něco jako hudební chemoterapie.
Tazmánští čerti přinesli další desku progresivního, avšak moderního až „sportovního“ death metalu. Jejich pojetí smrtikovu je všechno, jen ne stará škola, přestože každou notou vzdávají hold klasikám žánru. Svěží, inspirativní přístup k látce.
Tohle je naprostá pecka! Vezměte ty nejatraktivnější ingredience grindcoru, zabalte je do parádního zvuku, protřepejte a vyjde vám worship ROTTEN SOUND, MAGRUDERGRIND i DISCORDANCE AXIS. Svěží, nasypaný grindcore/powerviolence vichr!
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
Tihle Francouzi hrají přesně tu muziku, která mě baví na konci léta / začátkem podzimu. Atmosférický, lehce zasněný stoner, kterému není cizí ani jedna poloha na škále hrubost - jemnost. Navíc ten syrový undergroundový feeling a překvapení je na světě!
RUNNING WILD měli za svou směšnou image alespoň kvalitní hudbu. Tahle pirátská královna je špatná ve všech směrech. Co čekat od uskupení, které poskládal jeden španělský producent s vidinou zlatého pokladu?
