Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Napriek tomu, že je Severná Karolína deviatym najľudnatejším štátom USA, nepatrí práve medzi najplodnejšie liahne metalových kapiel.
Žiadnemu priaznivcovi tvrdej muziky v Bratislave a okolí, nemohlo ujsť otvorenie staronového podniku Žalár, ktoré sa odohralo na prelome januára a februára tohto roku.
Po novembrovom výlete do Nitry, za novozélandskými ULCERATE (mimochodom, fantastický koncert), musel bratislavský fanúšik death metalu chtiac-nechtiac zodvihnúť zadok znova a merať len o niečo menej kilometrov...
Majestátny Riesenrad, slávne koleso vo viedenskom Prátri, ticho stojí. Namiesto veselých tvárí, ktoré kedysi vypĺňali okná jeho kabín...
Poniektorí erudovaní čitatelia Metalopolisu by sa zrejme vedeli do krvi pohádať na presnom dátume vzniku metalu ako hudobného žánru.
Nielen death-grindom je človek živý. Raz za čas naňho doľahne pocit, že potrebuje zmenu. Väčšinou to znamená poľaviť z jeho obľúbeného tempa.
Zaujíma ťa, ako znie krutejšia verzia andorrských PERSEFONE, či progresívnejšia verzia madridských WORMED? Siahni po výživnom krížencovi od prieniku členov týchto kapiel z rôznych kútov death metalu. Pyrenejský polostrov opäť raz kvalitne zarodil.
Italové GIOBIA, dnes vlastně legenda psychedelického rocku, odpálili své osmé album razantně, aby se postupně zahalili elektrizující mlhou a svou space rock psychotickou instrumentaci dovedli až k snovým imaginacím. Nutno poslouchat se zavřenýma očima.
Příjemně svěží koktejl stoner/grunge základu s progresivnějšími vlivy. Ne zrovna jednoduchý stylový mix zvládají Němci na výbornou. Je to jako boj depresivní prázdnoty s optimistickým nadhledem a občas až veselým sólovým křepčením.
Truchlivý a zdrcující manifest funerálního doom metalu. Dlouho jsem v tomto žánru neslyšel nic, natož dobrého, tak je můj úsudek možná trochu neobjektivní, ale má to všechny potřebné ingredience pro tento žánr a k tomu navíc vyvedené melodie plné bolesti.
Transcending Obscurity tentokrát žádnou extrémní obskurnost nepřinášejí. Nálož tradičního a hutného death metalu však taky potěší. Obzvláště v případě, že to patřičně šlape a hnětá. A to teda v případě této bandy z New Yorku rozhodně platí!
Je to vynikajúce. Takto ma naposledy bavili na My Life My Way v roku 2011. Krásne šťavnatá produkcia, pekne to odsýpa, pecka za peckou a na čele pelotónu hitovka Sunday Matinee - jasný kandidát na koncertnú tutovku.
Tak tady se čas zastavil. NOVEMBRE po letech ticha předkládají kolekci vzývající ducha post-doomu provedení z přelomu devadesátých a nultých let. Asi nepřekvapí, že deska vychází u Peaceville a rovněž asi moc nepřekvapí, že se poslouchá nanejvýš příjemně.
Hodně příjemná věc pro fanoušky vzdušnějšího post rock/metalu. Lehce načechraná progrese s výrazným vokálem, ale také přímočařejší postupy s doomovými náladami, kde je metalová síla stále v popředí. Tohle se chystám více prozkoumat.
