PHOBIA - Get Up And Kill
I když se tento výtvor po zasunutí do přehrávače tváří, že má jen necelých 19 minut, jedná se o dílko veskrze plnohodnotné. Nejenže čítá 17 grindově prošpikovaných uchoprůplachů...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O kvalitě švédského zboží není třeba pochybovat. Sám jsem se stal uctívačem švédské oceli již kolem roku 1990, kdy hudební metalová srdce dobývali ENTOMBED...
S čerty nejsou žerty. Právě toto rčení mě zavedlo na takřka blackmetalový dýchánek, uspořádaný jeden den před všudypřítomným rejem všech rarachů, satanášu...
Poprvé od rekonstrukce královo-polského kulturního stánku se mi naskytla možnost prohlédnout si i jeho vnitřnosti. Je třeba město pochválit, že z této budovy udělalo moderní zařízení.
Potvora počasí už začalo nastavovat svoji drsnější tvář, a tak čekání na vstup do klubu Mír, posunuté na devatenáctou hodinu, kdy už měl koncert vlastně začít...
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.