Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Volný čas: tupej fotbalysta a vilýzanej namakanej veslař s posylovni
Během aktivního působení větších a etablovaných rockových kapel je to většinou tak, že počáteční alba se nesou ve znamení patrného vývoje a chuti posunovat vlastní tvorbu stále dál.
Pro chladné a zádumčivé podzimní večery je poslech doom metalu jak dělaný, a pokud se právě v takový čas v Praze koná koncert legendy tohoto stylu...
Většinou si pod označením "to je zlé" představíme něco negativního, nepovedeného a špatného. Někdy ovšem může být ono zlo něčím nádherným...
Po čtyřech letech od poslední regulérní desky "Hestia" nám kosmopolitní THE RUMJACKS představují nové...
Po sedmi letech od vydání přelomového RPG "Kingdom Come: Deliverance" z dílny (tehdy) tuzemských herních vývojářů WARHORSE Studios se fanoušci...
Brutal Assault 2024 je už téměř měsíc za námi, ale čtenáři METALOPOLIS mohou neopakovatelnou atmosféru tohoto festivalu i nyní vstřebávat v podobě koncertních reportů od mých renomovaných kolegů.
Řemeslně poctivá práce, ale poněkud archaická, šablonovitá a klišovitá. Doom metal si představuji jinak, tohle je prostě jen zpomalený fajn hevík. Uvidíme, zda to nějak poroste při více posleších.
Nic nového pod sluncem (v tomto stylu to beztak ani moc nejde), nicméně po pár posleších to zase chytne a uhnízdí se sebejistě v hlavě. Kluci to prostě umí, řemeslně perfektně odvedená práce.
O kapelu jsem se přestal zajímat už dávno, ale nyní vidím, že se vůbec nic nezměnilo - pořád se jede dle toho samého mustru, textově i hudebně. Píseň je z devadesáti procent obšlehlý hit "Freedom Call" z přelomového "Crystal Empire".
Kluci vesele rozvíjí a posouvají dále to, co načrtli na nedávné „Hestii". Zjevně je to v nové sestavě pořád dost baví, stačí jedna hodinka poslechu a už si toto EP budete prozpěvovat po zbytek dne.
Vyplatí se dát na rady/tipy starších a moudřejších kolegů, v tomto případě Dalase. Ultramelodický technický darkmetal mixnutý s náladotvornými kytarovkami, to si rozhodně nechám líbit.
Kanadský death jedoucí v tradici hutné a temné stylové polohy. Možná trochu omezený výrazový rejstřík dělá z alba přílišný monolit, ale skupina to kompenzuje správně drsným a zvukově robustním provedením. Pro milovníky nekompromisní valivé staré školy.
Čelistka Jackie Perez Gratz si na novém albu neuhlídala stopáž. Přestože se jedná o zajímavou a vlastně i originální směsku doom/post stylů efektně okořeněnou violoncellem, doposlouchat tohle album je náročné. Zbytečně rozvleklé a vokál je bída.
Neurvalá, rozbouřená, turbulentní deska od stonerové bestie, jejíž drásání je nezaměnitelné. Po šesti letech se vrací s další vlnou bolavé, valivé, špinavé a o Mattův drásavý vokál opřené hudby. Oslava riffu, oslava houževnatosti a síly unést těžké kříže.
Syrový živák z ojedinělého vystoupení Marcela Novotného letos v květnu v Brně, jenž však asi nebude mít potenciál oslovit mnoho jiných, než těch, kteří se koncertu zúčastnili. Kdyby Pípa místo toho se stejným programem objel republiku, udělal by asi lépe.
Italové GIOBIA, dnes vlastně legenda psychedelického rocku, odpálili své osmé album razantně, aby se postupně zahalili elektrizující mlhou a svou space rock psychotickou instrumentaci dovedli až k snovým imaginacím. Nutno poslouchat se zavřenýma očima.
Příjemně svěží koktejl stoner/grunge základu s progresivnějšími vlivy. Ne zrovna jednoduchý stylový mix zvládají Němci na výbornou. Je to jako boj depresivní prázdnoty s optimistickým nadhledem a občas až veselým sólovým křepčením.
Truchlivý a zdrcující manifest funerálního doom metalu. Dlouho jsem v tomto žánru neslyšel nic, natož dobrého, tak je můj úsudek možná trochu neobjektivní, ale má to všechny potřebné ingredience pro tento žánr a k tomu navíc vyvedené melodie plné bolesti.
