BOTCH - American Nervoso
V rámci našeho seriálu 20ti letých vykopávek jsem se po letech vrátil ke klenotu. Album nezestárlo ani o rok a zní současněji než mnoho math metalových kapel dneška.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V rámci našeho seriálu 20ti letých vykopávek jsem se po letech vrátil ke klenotu. Album nezestárlo ani o rok a zní současněji než mnoho math metalových kapel dneška.
Spojení rockové prehistorie a moderních technologií aneb v jedné ruce aktuální číslo tohoto výborného almanachu a ve druhé mobil, kterým si z Tidalu streamuji alba, o nichž se zde dočtu. Škola hrou, to mám rád. Stejně jako tento časopis.
Tradičně výživnou porci muziky letos připravili tito Angličané. Nesnáším přirovnání čehokoliv k floydům, ale tady prostě nejde jinak. Rozsáhlé "gilmourovské" plochy pokrývají velkou část této komornější nahrávky. Její vstřebání tak zabere nějaký čas.
Z mé strany zpočátku opomenutá loňská nahrávka nesrší takovou rockovou živelností, jako debut tohoto dánského bratrského dua. Spíše se komorně pohupuje v depresivních náladách a do popředí ještě více tlačí podmanivý hlas Andrease Westmarka. Funguje to!
Po letech prášení jsem z knihovny poprvé vytáhl tuhle trilogii, v níž se B. Herbert, syn původního autora DUNY, společně s K. Andersonem vrací do otcova světa, aby dovyprávěli, co Frank už bohužel nestihl. KOMU? V jejich podání plytké čtení na dovolenou.
Náhodně shlédnutý klip k velmi dobré skladbě "Dreamer" mě dokopal k tomu pustit si i celé album. Jeho zbytek už tolik oslnivý není, přesto je poslech do hard rocku 70. let stylizovaného spolku příjemným zážitkem. Ale... znáte to, nač poslouchat kopie...
Pod vlivem úplňku a recenze na "Chapter 13" jsem sjel diskografii těchto Holanďanů a teze o jejich nedocenění se mi dere na jazyk čím dál silněji. Minimálně díky desce "Soul Survivor". To je pecka i skoro po čtvrtstoletí po jejím vydání. Nějaké výhrady?
Kvalita posledních alb Kvarforthovců se určuje dle poměru chytlavosti Hussových riffů a klenutých sól a zbytečně natahovaných akustických a jiných pasáží. Hlavně prostředek desítky je dost mrtvý. 7,5/10. Pěkné, ale už bylo pěkněji.
Jako obvykle velkolepá poctivá fyzická jízda a z pohledu akce i humoru mnohem lepší volba než nový Predator. Pokud chcete vypnout mozek a prostě se jen skvěle bavit jednoznačná volba - i když jde jen o další kinoseriál.
Shant Hagopian se společně s C. Blundellem (Steven Wilson) a K. Gildenlöwem (ex-Pain of Salvation) pokouší zpestřit svůj prog elektronicky znějícími synthy, swingem a jazzem. Přesto se drží možná až zbytečně při zemi, takže výsledek nakonec ctí tradice.
Máme tu další zfilmovanou knihu, tentokráte stejnojmenný román o osudu arktické výpravy uvíznuvší v ledu od fenomenálního Dana Simmonse. Jenomže zatímco kniha neměla chybu, seriál se bohužel předlohy úplně nedrží a nastavenou laťku jen podlezá.
Dnes je to přesně třicet let, co vyšel královský monument "Them", a zároveň bohužel něco málo přes jedenáct let, co jsme Kinga Diamonda slyšeli naposledy z nové studiové nahrávky. Tak pevně doufám, že nám to Král už co nevidět všechno bohatě vynahradí.
K dnešnímu koncertu si dovolím citovat Banána: "Dělám koncert pro TRAGEDY už počtvrté a pořád je to stejný - žádna garance, žádnej rider, bezproblémový sdílení aparátu s ostatníma kapelama, žádný "podminky" = pořád punk as fuck. Uvidíme se v pitu."
Italové pokračují v hledání vlastní stopy na těžce přeoraném progrockovém poli. A docela zajímavě. S konečnými soudy však počkejme až do recenze, pak teprve uvidíme, jak se jejich čerstvá novinka stihne vybarvit.
Kingem inspirovaný seriál s Billem Skarsgardem (Pennywise v posledním TO) pro mě zatím nejvíce zosobňuje atmosféru všech zapomenutých městeček státu Maine, o kterých mistr hororu tak rád píše.





