BRUTAL ASSAULT 2026

Snaha stihnout set stonerů ELDER se ne úplně povedla. Stihnul jsem však alespoň posledních pár minut, dle očitých svědků skvělého vystoupení.

Nebyla to žádná extra strhující jízda na první dobrou, ale krásně a plynule gradující představení. Vidíme se v únoru ve Futuru!

Další velká a vlastně v kontextu minulých let již poměrně zavedená odbočka nás zavedla směrem k okultnímu rocku 60. let. COVEN jsou na tomto poli pojmem. Prapor kapely v současnosti z původní sestavy drží již jen zpěvačka Jinx Dawson. Její nástup na pódium proběhl stylově – spoluhráči ji přivezli v rakvi, ze které vystoupila zahalená v černém závoji.

Zbytek její sestavy tvoří hudebníci snad o 2 generace mladší. A tito se musí přizpůsobit zvuku kapely, který je zakonzervován ve standardech okultního rocku 60. a 70. let.

Bylo v tom něco uhrančivého a pochopitelně i stylového, a tak jeden odpustí i hlasové limity Jinx, jež už se pochopitelně v současnosti mohou těžko porovnávat s jejím vokálem o několik dekád dříve.

Od večerních hodin vynucený jednosměrný průchod přes Octagon mě na pár minut zastavil u vystoupení pro mě doposud neznámých CRIPPLING ALCOHOLISM z amerického Bostonu.

Divoké představení poháněla tvorba postavená na post-punkových základech, na které se roubovaly další vlivy od popu až noise rock anebo math metal. Tato divoká kombinace však fungovala velmi dobře a v podání této divoké kapely hezky držela pohromadě.

No a přichází jeden z mých středečních highlightů. Atmosféru očekávání trochu naruší přetahovaná zvukovka, za kterou se Laura omlouvá a dává info o problémech s její kytarou.

Až však KYLESA poprvé hrábnou do strun, okamžitě se myšlenkami navracíme k jejich poslednímu vystoupení v Josefovské pevnost, které proběhlo v roce 2010 a na které si vzpomněla i samotná kapela.

Jsou tomu už 2 roky, co se Američané opět zformovali a začali koncertovat. Jsou to příjemné vzpomínky na jejich skvělé desky, nicméně už bychom si také rádi poslechli nový materiál. Starší skladby fungovaly stále velmi dobře a zároveň ukázaly, že tato banda má stále co říct i v současnosti. Rád věřím, že by její případné nové skladby mohly v aktuální žánrové konkurenci obstát.

V případě PERIPHERY jsem očekával hodně a dostal jsem ještě více. Když to vezmu z formálního pohledu – tady nechybělo nic. Skvělá instrumentace a skvělý pěvecký výkon Spencera Sotela, který v triku ze „svatého přijímání“ předvedl naprosto bezvadné představení.

Aktuální album „A Pale White Dot“ je velmi podařenou kolekcí, ale vystoupení se opírá i o průřez starší tvorbou skupiny, která vykazuje vyrovnanou kvalitativní křivku.

Přiznám se, že ještě donedávna jsem měl tendenci tuto bandu házet do starého železa, ale to byla velký mýlka. Na poli moderního progresivního metalu/core patří pětice stále ke špičce a ve středu to v Josefově dokázala naprosto suverénním a radostným způsobem.

Masivní stylovou otočku znamenal nástup dalších Američanů MUNICIPAL WASTE.

Kapela řadící se do větve novodobých thrashových kapel přilákala pod pódium velký zástup pártychtivých fanoušků, kteří očekávali pořádnou divočinu.

Ta taky přichází, a i když mi muzika MUNICIPAL WASTE sedí, osobně mám už v řadách novodobých thrashers jiné favority. Tady ale prostě musím zkonstatovat ono otřepané – co jsme chtěli, to jsme taky dostali a tak to bylo v nejlepším pořádku.

Samuel Wellings alias KIM DRACULA je bezpochyby talentovaný umělec. Na jeho vystoupení mě hnala zvědavost a zároveň očekávání nevšedního zážitku.

V tomto ohledu jsem já a spolu se mnou i překvapivě početný zástup diváků nemohli zůstat hladoví. Bylo to divoké, žánrově neuchopitelné a v dobrém slova smyslu maximálně roztěkané.

Skladby přecházely z jednoho žánru do druhého, motivy se přelívaly a vy jste si říkali, jestli je to všechno dělané jen na efekt anebo perfektně promyšlený plán. Vzhledem k bezvadným instrumentálním výkonům všech zúčastněných se kloním ke druhé variantě a této akvizici v soupisce festivalu tleskám.

Divoký Australan mě u své tvorby zdržel natolik, že jsem z vystoupení TRIPTYKON shlédnul pouze několik posledních minut.

A přesto mohu říct, že to byla velmi působivá show. Muzika kapely je dokonale uzpůsobená tempu a frázování Thomase Gabriela Fishera a v tomto rozpoložení se jedná o strhující představení.

A rychle na zadní Obscure scénu! Kanaďané PROTEST THE HERO mají venku novou a podařenou desku „Within“, ale své vystoupení mohou pochopitelně opřít už o nesmírně bohatý archiv starších a neméně dobrých desek.

Vystoupení to bylo energické, plné pozitivní muziky. Ten balanc mezi přímočarostí a progresí mě na této kapele vždycky bavil a bavila mě i její schopnost to prodat na pódiu.

A nevadila ani menší „havárie“ v podobě dočasně nefungujících světel. PROTEST THE HERO se nenechali odradit a šlapali jako dobře namazaný stroj.

A zase to pobíhání mezi scénami. Snaha shlédnout zároveň ve stejný čas hrající PROTEST THE HERO a AMENRA vyústila ve zběsilý pochod nočním a naštěstí už i trošku vylidněným areálem, aby příchod na hlavní scénu proběhnul během jedné z typicky gradujících skladeb těchto Belgičanů.

Potemnělé pódium, kterému dominovaly promítané výjevy a úsporná práce se světelným parkem jako ideální kulisa pro atmosféricky pojatý post-metal AMENRA.

Bylo to strhující a podmanivé a je opravdu jedno, jestli to kapela rozbalí v prostorech menšího klubu anebo na velké festivalové scéně. Magická středeční noc dostala v tomto představení velmi silný náboj. Lepší (pro nás) poslední vystoupení prvního festivalového dne si ani nešlo přát.