HEAVY METAL THUNDER VI

Sicilský klan DEMON SPELL přijel do Písku představit svoje předloňské EP „Evil Nights“ a stejně tak navnadit na své chystané debutové album, které vychází v dubnu na prestižní značce Dying Victims Productions.

Rtuťovitý vokalista Federico Fano rychle opanoval písecké pódium a jeho masivní ječák okamžitě strhává veškerou pozornost. Agilní pohybové kreace však předvádí kompletní čtyřlenná sestava a možná i trochu překvapivě od počátku vystoupení slušně zaplněný klub přijímá pravidla této hry.

A ta zní vcelku jednoduše – dejme to na Kinga Diamonda z 80. let. Dobře, trošku to zjednodušuji, ale to ovlivnění dánským mistrem nezapře ani samotná kapela z Katanie a osobně jsem velmi zvědavý, co nabídne dlouho očekávaná debutová placka.

Sympatická banda tvořená hudebníky z Rakouska a Německa se mi před svým vystoupením trošku s obavou svěřila, zda-li se její sedmdesátkový rockec na takovouto akci vůbec hodí.

A STRATEGY se zpočátku možná opravdu trošku sehrávali a hledali, aby jejich vystoupení postupně gradovalo a vše si začalo hezky sedat. Je fascinující sledovat, jak postupně na scéně přibývají mladé kapely, hrající muziku, jež je vlastně stará i pro čtyřicátníky a padesátníky, ale která prostě nepřestává fascinovat nové generace.

Cítím zde silný potenciál, který potvrdila zejména závěrečná dvojice silně hitových skladeb z loňského debutového alba. Kapela je ještě stále ve stádiu sbírání zkušeností a koncertních ostruh a troufám si předpovědět, že již brzy se v jejím případě budou dít velké věci. A jak dopadla obava ohledem nevhodnosti tohoto repertoáru pro heavymetalový festival? Hlasitá odezva publika na ní dala jasnou odpověď.

Hlad je svině, a tak alespoň na začátek setu peruánských HYENA přenechávám fotoaparát kolegovi Gapovi. Když se už krásně najezený vracím zpět do sálu, nacházím zde pěkně hustou atmosféru, kterou bičuje zatraceně energický set mladé jihoamerické kapely.

Fotografie: Gapa

Energický vokalista Diego (s přezdívkou El Sucio) řídí celou palbu směrem do publika, ale opřít se přitom může o svojí armádu neméně vitálních a věrných kámošů. Studiové nahrávky peruánských jsou prošpikovány náročnými falzetovými party a jejich živé provedení je ... no prostě tomu z tohoto pohledu nechybělo nic.

Fotografie: Gapa

Co asi nejvíce symbolizovalo vystoupení HYENA, byla ohromná energie, sálající z celé kapely. Možná díky pozdějšímu příchodu do sálu jsem nezachytil důvod častého fotbalového skandování „olé olé olé“ ze strany fanoušků, ale asi holt ta Jižní Amerika. Pro mě velmi příjemné překvapení sobotního večera.

Ještě větší divočinu přinesli francouzští ANIMALIZE. Z desky na mě promlouvá zajímavá kombinace heavy/speed a hard rocku, okořeněná texty v rodném jazyce, aby se to vše na pódiu proměnilo v třaskavou směs, jež má na svědomí výstředně a energicky působící kapela, vedená charismatickým Nielsem Bangem alias Coyotem.

Vlastně jsem se pořádně nevěděl rozhodnout, jestli je to ještě stále heavy metal anebo spíše přitvrzený hard rock. Ve výsledku to však bylo vcelku jedno, protože vystoupení těchto Francouzů přineslo jednak zajímavé dramaturgické osvěžení a také originální, snad místy až teatrálně pojatou show…

… A když došlo na rituální podříznutí katanou a v závěru i řezání motorovou pilou, bylo o zábavu dokonale postaráno. Primárně však i v případě této vystupující kapely tato stála na řízné a odsýpající muzice.

A máme tady dvojblok kapel s frontwoman za mikrofonem. Zahajují američtí MEAN MISTREATER, kteří se do toho opírají od prvních vteřin a okamžitě hrnou do publika svůj syrový a nekompromisní heavy metal.

Opět je to hlavně o energii a ostrých skladbách. Kapela jede ve vysokém nasazení a zejména bicmen Terry Irwin jde ze škopku doslova vymlátit duši. Další kapela ze silné stáje Dying Victims Productions se taktéž může opřít o silnou a hlasitou podporu fanoušků, takže pod pódiem to opět začíná postupně vřít.

I Američané patří k mladým kapelám (rok vzniku 2023), ale tvořeným zkušenými hudebníky. Dvojice dosavadních alb svojí kvalitou poskytla dostatek materiálu pro třičtvrtě hodinu trvající vystoupení, jež přiložilo další polínka do sálajícího ohně sobotního večera.

Nejméně nastudované jsem z letošní soupisky měl finské CHEVALIER, takže když si jejich zpěvačka Emma Grönqvist v pátek užívala mezi fanoušky jednotlivá vystoupení, nenapadlo by mě, že ji na druhý den uvidím na pódiu.

Do různých historických období hozené outfity vzbuzovaly zajímavá očekávání, aby muzika samotná pak potvrdila, že Finové mají rádi historii všeho druhu. Bylo to představení vskutku dřevního heavy/speed metalu, kterému dominovaly zatuchlé kytarové riffy a falzety finské pěvkyně.

Ve výškách jí to šlo skvěle, až praskaly okenní tabule i u vstupních dveří do píseckého divadla, ale v dalších vokálních polohách jako by se zpěvačka trochu hledala. Celkově však kapela působila charismaticky a rozhodně jí nechybí schopnost upoutat pozornost, a to včetně stylových kostýmů.

Rozhodně nejprofesionálněji působící kapelou možná celého festivalu byli CENTURY. Švédská banda byla zároveň jedním ze sobotních headlinerů a tuto svojí pozici dokázala uhájit s naprostým přehledem.

Možná v tom nebylo tolik vášnivé komunikace s publikem, jako u předchozích vystupujících, ale zde byla pódiová zdrženlivost plně kompenzována bezvadnými muzikantskými výkony a nevysychající zásobárnou skvělých skladeb.

A to k jejich skládání přitom CENTURY nepoužívají žádné komplikované mustry. Najede se ústřední linka a strhující rytmus a už to fičí. A je úplně jedno, jestli se jako v případě většiny skladeb zpívá v angličtině anebo se šáhne i k rodnému jazyku, v podobě odehraného kousku ze splitka se zde v loňském roce vystupujícími krajany TYRANN.

Finále obstarala další legenda v letošní soupisce – francouzští SORTILÈGE. Banda přísahající na heavy metal už po více než 4 dekády přivezla do Písku představení lakonicky pojmenované „old school set“, takže například i loňské album „Le Poids de l'Âme“ prostě přichází zkrátka.

Asi málokdo věřil tomu, že Christian Augustin brzy oslaví sedmdesátiny, když pěvec francouzské kapely běhal po píseckém pódiu jako nabuzený mladík a takto fyzický projev se nikterak neprojevil na kvalitě jeho vokálů, které čítaly i náročné táhlé vyšší polohy.

Ani publikum nenechalo natěšené veterány na holičkách a pro letošek ještě na závěr dalo ve velmi solidním počtu kapele patřičně najevo svoji přízeň, a dokonce i znalost francouzských textů, tedy minimálně alespoň v úderných a zpěvných refrénech. Legenda z Paříže tak velmi důstojným způsobem zakončila letošní maraton patnácti zdařilých vystoupení šestého ročníku festivalu Heavy Metal Thunder.

Ačkoliv zde nevystupují tak divoké kapely, jako u staršího bratříčka z Thrash Nightmare festivalu, publikum to občas rozjelo velmi solidně.

A zejména v sobotu se „plavci“ rozhoupali k intenzivním výkonům.

Šestý ročník je tedy minulostí a v tuto chvíli už známe první potvrzená jména pro ten příští, kterým zatím vévodí jméno německé legendy ze STORMWITCH. Otázka ohledem naší další účasti je tedy tímto hned zkraje jasně zodpovězena!

A ještě jednou Terry Irwin z MEAN MISTREATER, kterého tímto pasuji na jednoznačného vítěze v soutěži o bubeníka festivalu!