THRASH NIGHTMARE XII

Sobotní warm-up připadnul na bedra mladé speedmetalové skupiny z Lipska, jež letos na jaře debutovala albem „Under The Spell“.

Kvartet slyšící na jméno MORBYDA přehrál kousky ze své první a nutno říct, že velmi povedené desky. Jejich vystoupení kromě jen pozvolna se trousících fanoušků poznamenaly menší problémy se zvukem, ale jinak tato banda potvrdila naděje do ní vkládané. Vidíme se za pár let na tomto místě a v mnohem exklusivnějším čase!

Kdepak, tohle není jen přehlídka zasloužilých veteránů. Soupisku Thrash Nightmare pravidelně okysličuje mladá krev a tato pocházející z mexické krevní banky je z nanejvýš požadované krevní skupiny.

Ryzí thrashmetalový old school v podání PHANTOM je hlavně o energii a nasazení a v tomto směru středoamerická čtveřice neošidila vůbec nic, čímž zároveň i symbolicky odpálila proud skvělých thrashových setů sobotního večera.

Než k nim však došlo, dali jsme si ještě jednu důkladnou historickou exkurzi. Němečtí MEGATHÉRION toho ve studiu příliš mnoho nepořídili. Jejich frontman Michael Dall má více povinností v dobře (znovu)rozjetých CRUEL FORCE, tak mu na tento projekt moc času nezbývá.

Kmenová dvojice Michael Dall (hrdlo) a Costa Stoios (sekyra), doplněná o dva hostující hudebníky hodila do davu na kost ohlodaný flák práchnivějícího osmdesátkového metalu, kdy se ještě moc nejelo na škatulky typu thrash anebo black.

Takové to klišé o tom, že kapela naběhla na pódium a všechno tam rozsekala na padrť je podle mě nadužívaným pojmem, ale co chytřejšího můžu napsat o nástupu brazilských mladíků EVILCULT?

Kdyby jen o nástupu, ale celá ta téměř třičtvrtěhodina byla tak intenzivním zážitkem, že se mu z mého pohledu už toho večera nemohlo nic rovnat. No jo, mladá těla, to se to lítá po pódiu, neustále střídají stanoviště a ještě se do toho mydlí tak intenzivně, že z toho zůstává rozum stát. Takhle nějak to asi vypadalo v polovině osmdesátek, když heavy metal začínal zrychlovat a hrubnout a v klubech díky tomu nebylo k hnutí.

Jediným vydechnutím bylo krátké slavnostní uvedení vinylové edice aktuálního alba brazilských, které vyšlo u Doomentia records. Ceremoniálu se ujal Per „Hellbutcher“ Gustavsson a Daniel Cichos z NOCTURNAL. Jen dodám, že recenzi alba najdete i na Metalopolis.

Ale nezapomínejme ani na staré páky, jejichž pravidelná vystoupení tvoří pevnou a nezdolnou páteř festivalové dramaturgie. SLAUGHTER MESSIAH z Belgie sice svůj vznik nedatují do legendárních 80. let, ale sestava vedená padesátníkem Franckem Lorentem již rozhodně něco pamatuje.

Neměli to pánové lehké po té předchozí smršti, ale konzervativně pojatý black/speed/thrash vlastně neměl nic k vytknutí. Nasazení příkladné, skladby velmi slušné, fanoušci také pomohli.

Když se mě během nástupu německých VULTURE na pódium ptal šéf pořadatelského týmu Petr Kolář, jestli se nebojím fotografovat zrovna ze stanoviště přímo pod mikrofonem, moc dobře nejen on tušil, co se již za pár okamžiků v těchto místech bude dít.

Rychle pár záběrů a uhnout sílícímu davu, který nebere žádné rukojmí. Aby také ano, když mu k tomu hraje tak nastartovaná a disponovaná kapela, že vlastně ani nezbývá jiná možnost, než toho večera možná nejdivočejší mosh.

Vysokorychlostní thrash s velmi dobrým poměrem agrese vs technika prostě bavil. A to jak hrající kapelu, tak především ty divočáky v hledišti.

A bavil až do té míry, že vyčerpané publikum úplně vyklidilo pole. Takže když o pár minut dříve oproti plánu hrábli italští NECRODEATH poprvé do strun, připadal jsem jsem si spolu s několika dalšími fanoušky, počítanými spíše na jednotky, jako na neveřejné zvukové zkoušce.

Lidé se samozřejmě postupně začali trousit, ale o nějakém divokém davu se mluvit nedalo. Přitom tvorba italské kapely postavená na rytmicky pestrých skladbách, byla pro mě velmi dobrým vydechnutím po maratónu sice skvělých, ale postupem času už trochu jednotvárných thrashových sekaček.

A v tom je možná trochu i ten problém, neboť většina přítomných to zjevně měla naopak a požadovala hlavně kapely, které to tam mydlí ve vysokých rychlostech. Je to škoda, neboť už dopředu bylo jasné, že sympatičtí Italové u nás hrají naposled. Skupina totiž po 40 letech vyrazila na poslední turné a svojí kapitolu po něm uzavře.

S poslední vystupující bandou se karta obrací a v sále opět není k hnutí. Ještě před pár okamžiky se vysmátý Per Gustavsson alias Hellbutcher procházel vesele v hledišti a zdravil fanoušky, aby v samotném vrcholu sobotního večera nechal promluvit svoje alter ego.

Rázný nástup kapely na pódium a poslední veliká mobilizace sil na straně pod ním. Na nic se nečeká, divočina se spouští hned od počátku a prvních těl lítajících ze stage se dočkáme již za pár okamžiků.

Set je logicky postavený na toliko doposud jediném albu skupiny a jeho živé přehrání nabídne jednak zkušenou rutinu protřelých metalových mazáků, ale zároveň i slušný spád a velikou dávku energie, která ještě naposled oživila již notně unavené fanoušky.

No a když ti dojdou skladby, protože jen jedno album, víme, tak tam šoupni cover od VENOM („Black Metal“) a rozpoutáš v kotli poslední velikou divočinu. Vskutku krásné zakončení!

Ještě před tím si HELLBUTCHER střihli na oplátku duet s Franckem Lorentem ze SLAUGHTER MESSIAH a pokud se nemýlím, zazněla stejná skladba, jako o pár hodin dříve, kdy se během setu belgické kapely na pódiu objevil právě Per. Holt večer plný duetů!

Dvanáctý ročník festivalu Thrash Nightmare je za námi. Opět nabídl skvělá vystoupení, která si fanoušci užívali opět naplno a v některých případech až do roztrhání těla.

Vidíme se za rok? Vidíme!