WACKEN METAL BATTLE 2026

Českou republiku reprezentovala v Bratislavě rovnou dvojice zástupců ze západočeské Plzně. Pětice INNERSPHERE jsou bandou na vzestupu, což dokazují každým svým dalším vystoupením. Toto bylo v krátké době v pořadí už třetí, které jsem měl možnost vidět a za mě osobně i nejlepší.

Otevírat celý tento maraton nebylo rozhodně úkolem snadným, ale plzeňské kapele bratislavský set sedl. Snaha prodat svoje přednosti kolidovala s dobrou koncertní formou i příjemným naladěním celého souboru, který do toho tradičně dával vše. Publikum se scházelo postupně, ale již v průběhu úvodního vystoupení bylo v sále něco přes 100 diváků.

Na bratislavské HOMO PRIMITIVE jsem byl obzvlášť zvědavý. Už Rudi ve svém fotoreportu ze žilinského semifinále sliboval silnou konkurenci pro českou thrashovou špičku a mohu potvrdit, že oproti svým zvyklostem tentokrát vůbec nepřeháněl. Nadupaný thrashík na mě velmi dobře zafungoval a nezastavily ho ani zdravotní problémy kytaristy Martina, jenž byl nucen většinu z půlhodinového setu prosedět na židli.

Toto soutěžní vystoupení bylo zároveň i posledním pro basáka Pitona, který s kapelou odehrál svůj rozlučkový set. HOMO PRIMITIVE toho moc neřeší a veškerou energii vkládají do ortodoxně pojatého energického thrash metalu. Asi si řeknete, že na tomto není moc co zkazit, ale zároveň je velmi důležité, jestli to tam sázíte upřímně a s patřičnou energií anebo nestojíte za nic. A tito bratislaváci naštěstí patří do první skupiny!

Totální stylovou otočku přinesli do MMC nitrianští AS THEY RISE. Energický a kytarovými riffy nabitý metalcore. Hudba mladých, chtělo by se říci, ale paradoxně je to již nějaký čas, kdy tato pětičlenná banda přišla s řadovou deskou. Ta z roku 2019 a s názvem „Reborn“ je také doposud jediným albem kapely, která však na pódium vtrhla s pořádnou vervou. Hbitý vokalista Michal opanoval prostor a od počátku zkouší svoji energii předat i divákům pod pódiem.

AS THEY RISE hrají tu, řekněme že, tvrdší linii moderního metalcore, kde zas nezbývá příliš mnoho prostoru pro sladkobolné refrény. Silové pojetí, tuny riffů a neustálý pohyb po pódiu. Pětice z Nitry i navzdory menší frekvenci studiových nahrávek rozhodně nepůsobila jako unavená a líná partička a odehrála pro diváky a porotu velmi slušné vystoupení.

Žánrovému míchání toho večera nebyl zdaleka konec. Prostorné pódium bratislavského sálu zcela zaplnila sestava moravských SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, aby zkusila svoji štěstěnu v této soutěži. A rozhodla se jí vyjít naproti svým dalším povedeným „wackenským“ vystoupením.

„Silenti“ byli toho večera další kapelou, které finálové klání sedlo. Ačkoliv to se dá s úspěchem prohlásit asi o celé šestici finalistů, přesto však nelze popřít, že moravská formace v současnosti působí velmi živým, přirozeným a celkově velmi příjemným dojmem. Zkušenosti starých mazáků se mísí s dravostí houslistky Kláry Šindelkové a celý ten 7-členný orchestr na mě působí jako dobře fungující mechanismus.

Další slovenskou neznámou pro mě byli GÁGOR z Bánské Bystrice. V rámci porotcovského sebevzdělávání jsem naposlouchal i bezjmenné debutové album z roku 2023, ale o aktuální formě skupiny vše podstatné řeklo až toto vystoupení. Čekal jsem příval energie a zemitosti a ty také přišly. Nekomplikované mixtuře několika metalových žánrů vévodí texty ve slovenštině, přednášené neurvalým vokálem pěvkyně Nicole.

Je v tom trochu death metalu, trochu thrashe a o něco více punkového přístupu a rock’n’rollu. GÁGOR si s žánrovým vymezením příliš starostí nedělají a jednoduše hrnou prostě metal. Pro vystoupení na mamutím německém festivalu, kam skupinu velmi těsnou většinou poslalo hlasování poroty, bude ještě trošku chtít vyladit nesmělé uvádění jednotlivých skladeb frontwoman za mikrofonem, což bylo v kontrastu s jejím srdnatým projevem v jednotlivých skladbách.

Plzeňská kapela večer otevírala a plzeňská kapela ho i uzavírala. LAID TO WASTE rostou s každým dalším vystoupením. Tato sestava neuvěřitelně šlape a v Bratislavě to dokázala nekompromisním způsobem. Ačkoliv byl zvuk na můj vkus až příliš nahlas, ostatní dílky tohoto představení do sebe skvěle zapadly.

Sekýrník Jody Jones se předvedl se svojí svítící kytarou a zároveň dokázal, že se se skupinou už dokonale sehrál. Když řeknu, že to byl standardní set plzeňských thrashers, tak zároveň i dodám, že standardně výborný. LAID TO WASTE prvenství v letošním ročníku nakonec těsně uniklo, ale česko-slovenské finále bylo skutečně našlapané a nabídlo velkou kvalitu a pestrost zároveň.