Newyorští vyznavači stylu uměleckého art deco si střihli skladbu s hostující dvojící elitních bicmenů. Dave Lombardo a Tomas Haake si zahráli v písni "Pleasuredome". Ta nebude chybět na albu "Goldstar", které vychází 21. března na značce Century Media.
Předchozí novinka
Následující novinka
DAWN OF OUROBOROS - působivý klip jako upoutávka na chystané album
COLOSALIST - Two Suns
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.
KAATAYRA - Caminhos de Água
Brazilská podivnost. Zní to trochu jako situace, kdy by se domácí experimentátoři DVA pokusili natočit meditativní blackmetalovou desku koketující s folkem a ambientem. Hravou, organickou a melancholickou současně.
CARRION VAEL - Slay Utterly
Drsný, technicky zaměřený death těchto Američanů v sobě nese i hodně melodické náplně a místy ho především rytmika tlačí až kamsi k deathcoru. Album je to ostré, razantní, ale současně i epické a prosvětlené symfonickými vstupy. Trochu na efekt, ale fajn.
DEAF CLUB - We Demand A Permanent State Of Happiness
Před pár dny jsem koupil vinyl a točím ho dokola v každé volné chvíli. Geniální hyperneklidná směs chaotického hardcore a noiserocku působí jako výbuch frustrace a absurdního humoru současně. Disonantní, expresivní a sarkastická deska.
KARMANJAKAH - Diamond morning
Kudrnatý prog plný melodií i djent důrazu. Švédové ale staví také na excelentním pronikavém vokálu evokujícím podobnost s Dány VOLA. Výsledek je pak jako srážka VOLA a TESSERACT. A první poslechy si opravdu užívám.
A FOREST OF STARS - Stack Overflow In Corpse Pile Interface
Opulentný album, presne ako sa od avantgardných Britov po rokoch dalo čakať. Podivné hudobné štruktúry miešajúce postmodernu s atmosférou viktoriánskej dekadentnosti, ktorým dominujú husle, vytvárajú temný, emotívne pôsobiaci hudobný celok.
VENOM - Into Oblivion
Do zapomnění VENOM rozhodně neupadají, a že se po jedenácti létech studiově připomenou, je vlastně docela fajn. A i když to není úplně na fanfáry, pořád je to prostě Cronos a jeho kapela, ne, a některé songy navzdory své dřevnosti jednoho stejně baví.