byl vybrán mezi nejhorší zpěváky všech dob v anketě magazínu Q. Tuto poctu s ním sdílejí ještě Mariah Carey a Celine Dion. Na dalších místech se umístili Yoko Ono, Fred Durst a "libovolný deathmetalový vokalista". Na opačném pólu pak stojí Elvis Presley, jehož hlas byl zvolen jako nejlepší.
RITUAL ASCENSION - Profanation Of The Adamic Covenant
Je to jako kdyby TEMPLE NIGHTSIDE spolu s PORTAL zalezli do zkušebny a nahráli doommetalovou desku. Zdrcující atmosféra, nepříjemně disonantní vibrace, rituální podtext. Výsostně okrajová, leč mimořádně impresivní záležitost.
WOMBBATH - Beyond The Abyss
Staří kozáci jsou stále při chuti. "Beyond The Abyss" je samozřejmě hlavně švédská "chrastivá" DM klasika, ale v žádném případě ne nějak ultrakonzervativní. V tracklistu najdete pár skladeb ("Malevolent"), kde se WOMBBATH přiklánějí až k melodickému DM.
THIS GIFT IS A CURSE - Heir
Black/sludge metal v podání THIS GIFT IS A CURSE nám pořádně nabobtnal. Neurvalí Švédové upustili páru a jali se věnovat košatějším kompozicím. Hodina a šest minut je ale příliš velká porce, a to i přesto, že "Heir" je jasně nejpestřejší deska TGIAC.
EXXASENS - Infinitum
Postrocková klasika od klasiků tohoto žánru. EXXASENS na svém dalším albu nabízí vše pro tento styl typické a dalo by se mluvit i o přežitých klišé. Ale stále se to hezky poslouchá a hlavně to není utahaná nuda, protože energii Španělé neztratili.
SADIST - Something to Pierce
Po divném minulém albu si u mě Italové trochu napravili reputaci. Zase cítím náznaky kouzla, kterým SADIST upoutávali před téměř třiceti lety na albech "Tribe" a "Crust". Síla thrash/death kořenů s dávkou specifických experimentů opět celkem funguje.
SOM - Let The Light In
Žánrově velmi sevřené spojení shoegaze a postmetalu. Hudba která je hutná a současně křehká a zasněná. Specifickou roli tu má sametový androgynní vokál, který často funguje jako další linka kytary v táhlém zamlženém shoegaze stylu.
NEON NIGHTMARE - Faded Dream
Nate Garrett zcela nepokrytě vykrádá TYPE O NEGATIVE, ale dělá to s takovou šikovností, že je to místy jako by Peter Steele vstal z mrtvých. Originál to není, možná jen celkem povedený klon, přesto si tohle album užívám.