TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak jen člověk míní a čas mění... Před třemi lety jsem se plácal v jedničce a dvojce a cokoliv potom mi přišlo mimo diskuzi. Od té doby jsem dal kompletní pětici Phantasmů dvakrát za sebou a ono to secvaknulo (i při všech těch negativech, kterými tato série oplývá). Svět Phantasm je jedinečný a nic se mu nepodobá. Celá série je vlastně spíše halucinogení trip než horor. Nejlépe hodnotím asi trojku a čtverku - pro tu nepochopitelnost a atmosféričnost, ale myslím, že je třeba brát komplet všech pěti filmů jako součást jednoho celku. I jedničku (pro tu dětskou naivitu) a nakonec i tu opravdu podivnou pětku (i přes její vizuální trendovost a zjevnou počítačovou nepovedenost...). Nakonec i pětka v sobě to "něco" má (nebo si to jako fandové namlouváme...). Nejasnosti: fikce vs realita a i konec samotný je vlastně dojemný. Zpětně oceňuji postupné stárnutí herců od roku 1979. To také hraje roli. A je to sympatické, vlastně to nechtěně jenom podporuje ten běh času v ději... Série, která rozhodně není na první dobrou.
páni tomu říkám objektivní rozbor a opravdu skvělej článek,
miluju tu sérii a dokonce jsem někde slyšel že scénář Averyho ji propojoval se světem Evil Dead nebo něco podobnýho..
já ani nedokážu říct proč ale mám asi nejradši čtyřku je hrozně minimalistická a divná(i na Phantasm)ale já ji totálně žeru..
Pětku jsem nějak neměl odvahu si pustit možná někdy časem...
za zmínku stojí ještě Coscareliho film "John na konci zemře" to má docela podobnej vibe a je to natočený podle parádní knížky co vyšla i česky
Já na tom mám rád ten nápad a příběh. Nebo spíš výchozí bod toho příběhu. Meziplanetární otrokář, záhrobní tématika, atmosféra. První dva jsou top. Souhlas.
Strašně se mi líbí ten viditelný technický posun od prvního k druhému dílu. Tam opravdu vidíš, že rozpočet může udělat hodně. Věčná škoda, že si na sebe dvojka nevydělala. Koukal jsem na záběry z premiéry. Červený koberec, pohřební vůz, Tall Man. Paráda. Mít trojka stejný, případně vyšší rozpočet než druhý díl, třeba by to dopadlo jinak.
Respekt, že rejža tu káru tolik let tlačil víceméně vlastními silami.
Sérii jsem v roce tuším 2011 sjel. K pátému dílu jsem odvahu již později nenašel. Dvojka je samozřejmě nejlepší. Čtyřka byla hodně špatná. Jednička je zkrátka velmi stará a Trojka se vcelku ještě dala. Rozbor samozřejmě opět parádní. Je zvláštní rozebírat vlastně technicky velmi špatné filmy, které disponují hodně zajímavým příběhem. Booooooy!
choze: Není zač. Jsem rád, že se k tobě článek zakutálel. Psal jsem ho opravdu jen tak pro radost :)
Díky za super článek, tuhle sérii miluju, až tedy na ten nešťastný poslední díl. Ten jediný jsem viděl zatím jen jednou, ale dostane další šanci. Jednička a dvojka jsou za mě kvalitativně srovnatelné, byť každá se nese v jiném duchu (sedmdesátky vs osmdesátky, snovost vs akce), trojka a čtyřka jsou o level níž, ale razantně rozvíjí mytologii a mocně těží z nostalgie. A to hudební téma je moje nejoblíbenější hororové téma vůbec.
A já tomu vlastně rozumím. Řekněme, že do třetího dílu je ta míra kvality víceméně konzistentní. Pak to jde rapidně dolů a mě osobně na tom pak zajímal hlavně ten příběh, Tall Manova mytologie a postavy.
Přišlo mi, že jde o celkem zapomenutou sérii filmů. To byl hlavní důvod proč to vytáhnout na světlo.
Až budu psát příště horor, tak si asi vezmu na přetřes první Halloween.
Díky a hezký den.
Díky za rozbor a info. A já optimista skončil u dvojky 😂
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.






Vložit diskusní příspěvek