Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nixon už kvůli Anthony Hopkins by neměl opomenout. Opravdu pěkně vykreslené obě strany mince, takový MAGA-00 jazykem dnešních dnů... Je to poutavý film, nebudeš litovat. Dle mě emočně hlubší než Snowden a W. a tyto oba, dle mě, jsou opravdu hodně dobré.
JFK je parádní kus filmařiny, ale dílo Olivera Stonea u mě malinko vyvanuje. Jeho díla mě ve své době oslovily určitě více. Jeho snímky jsem až na Nixona viděl všechny. Do Nixona se jaksi stále nedokážu dokopat. Nejlepší filmy bych řadil zhruba takto: 1. Četa, 2. Vítězové a poražení, 3. JFK, 4. Takoví normální zabijáci, 5. Wall Street. Velkou slabost mám pro U-Turn. Každopádně těch pecek natočil opravdu hodně. Takto nabitou filmografii moc režisérů nemá.
Včera jsem díval na F1-the movie a k těm nadějným režisérům bych teď přidal i J. Kosinského. Jak TG2:M , tak F1 se mnou emočně docela cloumly, možná, že jsem už i trochu senilní, ale oba se opravdu povedly, speciálně kvůli tomu přáběhu mezi řádky .... jeho předchozí filmy jsou taky dost dobrý ..
Ze Stonové filmografie jsem neviděl asi max. 5 filmů, ty ostatní jsou skutečně ve své látce poutávé (hlavně ty z vietnamské války) .. a je to i včetně Konana, který jako žánr rozhodně není můj šálek tee
Dík a souhlas ve všem. Režiséři jako byli Stone a dejme tomu Verhoeven ve vrcholné formě, teď v Hollywoodu chybějí jako sůl. Jsem zvědav, jak s kostkami zamíchá nový Anderson.
Děkuji za opět zajímavé čtení. Film (Director’s Cut) jsem viděl mnohokrát a vždy dokázal vtáhnout do děje. Opravu mistrovská práce. Stone je vynikající režisér o tom žádná a přesně u něj platí, že by se měla oddělit kvalita daného díla a názory-činy autora.
Je to dobře, že ten film vznikl, protože události spojené se smrtí JFK nebyly uspokojivě osvětleny, a proto nabízí toto téma – konspirace, na které jsou Amíci docela lační a ti šikovní z nich to umí komerčně zhodnotit. Kromě úchvatné filmařiny získá rozumný člověk další pohled na věc a může si hýčkat pocit, že žije ve svobodné zemi se všemi klady a zápory. Tak ať to Američanům vydrží i s DJ’T.
Neurvalá, rozbouřená, turbulentní deska od stonerové bestie, jejíž drásání je nezaměnitelné. Po šesti letech se vrací s další vlnou bolavé, valivé, špinavé a o Mattův drásavý vokál opřené hudby. Oslava riffu, oslava houževnatosti a síly unést těžké kříže.
Syrový živák z ojedinělého vystoupení Marcela Novotného letos v květnu v Brně, jenž však asi nebude mít potenciál oslovit mnoho jiných, než těch, kteří se koncertu zúčastnili. Kdyby Pípa místo toho se stejným programem objel republiku, udělal by asi lépe.
Italové GIOBIA, dnes vlastně legenda psychedelického rocku, odpálili své osmé album razantně, aby se postupně zahalili elektrizující mlhou a svou space rock psychotickou instrumentaci dovedli až k snovým imaginacím. Nutno poslouchat se zavřenýma očima.
Příjemně svěží koktejl stoner/grunge základu s progresivnějšími vlivy. Ne zrovna jednoduchý stylový mix zvládají Němci na výbornou. Je to jako boj depresivní prázdnoty s optimistickým nadhledem a občas až veselým sólovým křepčením.
Truchlivý a zdrcující manifest funerálního doom metalu. Dlouho jsem v tomto žánru neslyšel nic, natož dobrého, tak je můj úsudek možná trochu neobjektivní, ale má to všechny potřebné ingredience pro tento žánr a k tomu navíc vyvedené melodie plné bolesti.
Transcending Obscurity tentokrát žádnou extrémní obskurnost nepřinášejí. Nálož tradičního a hutného death metalu však taky potěší. Obzvláště v případě, že to patřičně šlape a hnětá. A to teda v případě této bandy z New Yorku rozhodně platí!
Je to vynikajúce. Takto ma naposledy bavili na My Life My Way v roku 2011. Krásne šťavnatá produkcia, pekne to odsýpa, pecka za peckou a na čele pelotónu hitovka Sunday Matinee - jasný kandidát na koncertnú tutovku.
Vložit diskusní příspěvek