Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Finsko-islandský pakt ovládne Prahu! Oranssi Pazuzu dovezou svou industrializovanou psychedelii, kterou podpoří vulkanický post-metal islandských Múr. 19. 10. ve Futuru zažijete ohýbání reality, ze kterého není cesty zpět. Pro milovníky hudebních anomálií absolutní nutnost.
Finští Oranssi Pazuzu už dávno překročili hranice black metalu, ze kterého kdysi vzešli. Jejich aktuální směřování, stvrzené deskou Muuntautuja (2024), je nekompromisním ponorem do industriálního hluku, trip-hopových rytmů a kosmického děsu. Kapela z Tampere dokáže s chirurgickou přesností mísit hypnotické repetice krautrocku s klaustrofobní atmosférou, kde se skřehot Jun-Hise ztrácí v nánosech syntezátorových textur. Zapomeňte na klasické riffy; Oranssi Pazuzu tvoří organickou hmotu, která se ve stísněném prostoru Futura promění v pulzující, hlučný organismus.
Islandský kvintet Múr patří k nejzářivějším objevům severské scény posledních let. Poté, co ovládli islandské kolo Wacken Metal Battle, se upsali gigantovi Century Media a vydali eponymní debut, který svou šíří připomíná tamní sopečnou krajinu. Jejich pojetí progresivního post-metalu v sobě nese epičnost raných Opeth i drtivý tah Gojiry, vše ovšem propletené jazzovými detaily a filmovou atmosférou. Kári Haraldsson vládne hlasu, který dokáže znít jako křehká melancholie i jako ryk pukající země. Připravte se na širokoúhlý zvuk, který vás do sedaček Futura sice nezatlačí, ale o to intenzivněji vás pohltí.
Po čertech „toolovský“ mix hutných riffů, melodií a nekonečné atmosféry. Brutální zvuk vás mele jako nezkrotná přírodní síla, ale vy jste rádi, protože konečně zažíváte splynutí s univerzální jednotou. Téměř transcendentální post-metal.
Nová autorská hudba VITACITu po třiceti létech od té poslední? JAKO VÁŽNĚ? Sním či bdím nebo je nutno mi jen prostě a jednoduše nafackovat, abych se probral? Takovými skladbami, byť na nich jistě lze hledat mouchy, vždy znovu a znovu jen ZASE DÁL, prosím!
Všeuměl Tony Dunn se vrací s další dávkou mlhou a deštěm nasáklého post metalu, který je zasněný i drsný jako skotská vysočina. Proti předchůdci vybrousil kompoziční um a přidal větší paletu výrazových prostředků. Novinka je tak ještě poutavější trek.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.