Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ukrajinská dělostřelecká divize 1914 se vrací na česko-slovenskou frontu! Ostrava a Bratislava zažijí nekompromisní lekci z historie Velké války v podání mistrů blackened death/doomu. Žádný patos, jen surové bláto zákopů a drtivý kov.
Lvovská pětice, která vznikla symbolicky sto let po vypuknutí prvního globálního konfliktu, si na extrémní scéně vybudovala status naprosto osobitého tělesa. Jejich tvorba nestojí na laciné glorifikaci násilí, ale funguje jako detailní zvukový dokument. Hudebně kapela mistrovsky kombinuje devastující sypačky a blastbeaty klasického black metalu s těžkopádnou, bezútěšnou atmosférou funeral doomu a valivostí old school death metalu. To vše proplétají autentickými audio samply – dobovými projevy, marši a chrastěním polní výstroje –, které nahrávkám dodávají mrazivý, kinematografický rozměr.
Živá prezentace kapely těží především z odkazu jejich klíčových alb The Blind Leading the Blind a Where Fear and Weapons Meet. Skladby jako „Fn. 380 (Asmca)“ nebo „Don't Tread on Me“ ukazují, jak lze sofistikovaně propojit historická fakta a osudy konkrétních vojáků s hudebním extremismem, aniž by tím utrpěla dynamika nebo údernost riffů. 1914 na pódiu nepředvádí divadlo, ale surovou rekonstrukci dějin, ze které mrazí. Doplňte munici, podzimní ofenzíva v Barráku a Randalu nikoho šetřit nebude.
Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/1090
FB event: 1914, SUPPORT - Ostrava | Facebook
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
Tihle Francouzi hrají přesně tu muziku, která mě baví na konci léta / začátkem podzimu. Atmosférický, lehce zasněný stoner, kterému není cizí ani jedna poloha na škále hrubost - jemnost. Navíc ten syrový undergroundový feeling a překvapení je na světě!
