INSCRIBED - Upon the Twisted Throne
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Australská metalcorová špička The Amity Affliction míří do Roxy - Queenslandská úderka v rámci svého evropského turné přiveze novou desku House of Cards! Jako doprovod se představí progresivci Silent Planet, agresivní Varials a neurotičtí Orthodox. Večer plný emocí i totální destrukce. 1. 10. 2026, Roxy Prague. Tohle prostě nesmíš vynechat!
The Amity Afflictionuž dávno nejsou jen „ti kluci z Queenslandu“. Za dvě dekády se vypracovali v instituci, která definovala moderní metalcore skrze upřímnou katarzi a tematiku vnitřních démonů. Ačkoliv scénou minulý rok otřásl odchodAhrena Stringera, kapela našla adekvátní náhradu vJonnym Reevesovi(Kingdom of Giants), jehož vokál nyní doplňuje Joelův syrový řev v onom ikonickém kontrastu, kde se bolest potkává s krystalicky čistými refrény. Od kultovního albaLet the Ocean Take Meaž po současnou tvorbu si kapela drží schopnost napsat stadionovou hymnu, která vás v refrénu vynese do nebes, aby vás následný breakdown bez varování zadupal do podlahy Roxy.
Silent Planet představují intelektuální tvář žánru. Garrett Russell není jen frontman, je to básník, který do svých textů vkládá hluboké filozofické a literární rešerše. Hudebně se kapela pohybuje na hraně progresivního metalcoreu a atmosférických post-rockových ploch, což z nich dělá jedno z nejprogresivnějších jmen současnosti. Jejich sety jsou spirituálním zážitkem i technickou ekvilibristikou, která vyžaduje pozorného posluchače.
Filadelfští Varialsjsou pak čistou esencí zvukového násilí. Kapela právě prochází zásadním „znovuzrozením“, které stvrdí 27. února 2026 vydáním čtvrtého studiového albaWhere The Light Leavespod labelem Fearless Records. O produkci se postaralJosh Schroeder(známý spoluprací sLorna Shore), což slibuje dosud nejničivější sound v jejich historii.Pokud hledáte v metalcoreu neředěnou agresi a disonantní riffy, které nenechají nikoho v klidu, tahle parta je vaše odpověď. Varials se s ničím nemažou a jejich groove vás donutí k pohybu, i kdybyste nechtěli.
Večer otevřou Orthodox, kteří do klasického hardcoreu pumpují naléhavost nu-metalu devadesátých let a rafinovanou brutalitu mathcoru počátku nultých let. Je to rytmické, je to znepokojivé a má to neuvěřitelný tah na bránu. Jejich unikátní sound dokazuje, že hardcore má stále kam růst, aniž by ztratil svou původní nasranost a syrovost. Ideální rozbuška pro tuhle nabitou soupisku.
Povinná účast pro každého, kdo v metalcoru hledá víc než jen prázdná gesta – vidíme se v Dlouhé!
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Atmosférický black metal se stal doménou osamělých frustrovaných mužů, kteří svou nesnesitelnou tíhu bytí zhudebňují v melancholické odnoži původně extrémního žánru. DASKRA je zachmuřený Libanonec, ale vychází z evropských vzorů. Slušná deska.
Největší? Nejlepší? Nejsvětovější? Jasně, ty návraty z Josefova jsou pořád stejné, jak vámi ještě stále hýbe adrenalin. Ale tento ročník, jakože "bez headlinerů", to byla vážně jízda. Jízda s velkým J! Díky pořadatelům a za rok to čekám ještě o level výš!
Spojení dark metalu s progresí je celkem zajímavý model. V případě koncepčního alba Italů INNER VITRIOL je to hodně o vláčné melodice, přirozeně plynoucích strukturách a melancholii. Hostující Geoff Tate a Andy Kuntz jako bonus.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté a žánrově pestré zpracování, tak to zřejmě cítí Britové REDSHIFT. Jejich brilantní progmetal tak čerpá z mnoha zdrojů a výsledkem je propracovaný koncept plný hudební barevnosti.
Jestli to, co RUNNING WILD předvedli na svém druhém úplně posledním koncertu letos na W:O:A, měl být fakt poslední koncert kapely všech dob, tak je snad dobře, že živě končí, protože takovou neúctu k fanouškům a vlastnímu repertoáru aby člověk pohledal.
Byl to příměr, kterým jsem kdysi komentoval padák pro Vlastu Henycha z TÖRR: jako kdyby KING vyhodil z kapely DIAMONDa. Nedávno však na základě reálných událostí zhořkl tak, až mám strach, jestli ještě vůbec někdy z dílny Krále vzejde něco kloudného.





