Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě tváře deathmetalu, dvě obrácené strany mince, jedna noc. Na Ostravu se řítí Exhumed a Gruesome. Ať už patříte mezi příznivce brutálního přístupu inspirovaného goregrindem, nebo vás zajímá spíše progresivnější přístup, tento večer je přesně pro vás - obě kapely spojuje fascinace hororovou tématikou, krvavými motivy a atmosférou klasických gore filmů. Už 18. dubna v Barráku!
Exhumed je americká death-metalová kapela známá svým rychlým, agresivním zvukem a výraznou inspirací goregrindem. Jejich hudba stojí na ostrých kytarových riffech, energickém tempu a střídání hlubokých growlů s vyššími skřeky, což vytváří syrovou a přímočarou atmosféru. Texty se často točí kolem hororových a groteskních témat, ale kapela je podává spíše s nadsázkou než s vážností. Během své kariéry si Exhumed vybudovali stabilní pozici na extrémní metalové scéně. Jsou cenění pro věrnost žánrovým kořenům i pro to, že dokážou svojí tvorbou připomenout rané období death metalu, aniž by působili zastarale. Jejich alba i koncerty bývají oceňovány pro energii, technickou jistotu a specifický humor, který Exhumed odlišuje od mnoha stylově podobných kapel.
Gruesome je americká death-metalová mašina, která vznikla jako otevřený hold rané tvorbě Death, zejména éře alba Scream Bloody Gore. Jejich hudba se vyznačuje syrovým zvukem, rychlými riffy, výraznými sóly a klasickým old-schoolovým feelingem, který vědomě napodobuje estetiku konce 80. let. Kapela se nesnaží skrývat inspiraci—naopak ji bere jako základní prvek své identity, a díky tomu si získala oblibu u fanoušků tradičního death metalu. Ve svých textech a vizuálech Gruesome pracují s hororovou tematikou, krvavými motivy a atmosférou klasických gore filmů. Přestože jde o silně stylizované a žánrové pojetí, kapela jej zpracovává s velkou pečlivostí a úctou k historii žánru. Kritici i posluchači oceňují jejich přesné řemeslo, chytlavé nápady a schopnost znovu oživit ducha zlaté éry death metalu, aniž by se jednalo jen o jednoduchou kopii.
Chtěl jsem k tomuto albu napsat shout. Ale byl by podobně stejný jako můj shout k minulému albu AXEL RUDI PELL nebo jako je tahle jejich 23 studiová nahrávka podobně stejná s mnoha jí předcházejícími. A tak ho tedy nenapíšu, tak jen abyste to věděli.
Jednokoule jsou zajímavá post metalová záležitost, která drtí a svírá, ale dovede i okouzlit sugestivními klavírními interludii. Rozhodně záležitost, která si zaslouží pozornější poslech.
Oldschool thrash jako z osmdesátek. S až přílišnou dokonalostí se zde prezentují dobové kulisy stylu a místy jako bych poslouchal mix starých KREATOR a METALLICA. Je to dokonalý historický falzifikát, který by měl problém odhalit i zkušený archeolog.
Své prvotní zklamání beru zpět. NY brusiči nakonec obhájili s přehledem a ke standardní pekelné mašinérii přidali více melodií i atmosféry. Překvapí moderní zvuk a současná produkce, kterou bych u lídrů žánru nečekal a funguje to skvěle!
Debut a současně konec projektu SIDIAN, kde multiinstrumentalista Wyatt Sharp ventiluje emoce po ztrátě blízkého přítele. Ale žádná ubulená selanka, naopak vyhrocený technicky deathový uragán prošpikovaný expresivní lyrikou. Lahůdkové progresivní album.
Chilská odpověď na LA DISPUTE? Možná také, ale hlavně emotivní výpověď, která míchá vzdor, zranitelnost a melancholii do intenzivního temného celku. Autenticky rozervané, plné vnitřního boje a vyhřezlé frustrace. Poctivá emařina.
Nové album seattleské skupiny je příjemný stoner metal posunutý hodně do melodických poloh. Oproti výborné minulé desce lehké zklamání, trochu se vytratila ta psychedelická bestialita, která tvořila silnou atmosféru. Ale zlé to není ani tentokrát.