Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poctivá mathcore sekanice z Atlanty - to jsou The Callous Daoboys! Ti se teď po dvou letech vrací do Prahy, tentokrát ale v pozici headlinera - v Rock Café vám 11. února naservírují svoji typickou kombinaci technické přesnosti s chaotickým nábojem a melodickými pasážemi. Pro fanoušky The Dillinger Escape Plan povinnost!
The Callous Daoboys od svého vzniku v roce 2016 získávají stále větší pozornost, díky své nezkrotné energii a naprosto nepředvídatelnému hudebnímu stylu. V jejich tvorbě se mísí technická přesnost s chaotickým nábojem, brutální breakdowny se prolínají s melodickými pasážemi a vedle kytarových riffů se bez ostychu objevují i prvky popu, jazzových aranží a nebo orchestrálních zvuků. Kapela si rychle vybudovala pověst nekompromisního inovátora, který se odmítá držet jakýchkoliv žánrových hranic.
Jejich poslední 3 desky Die on Mars (2019), Celebrity Therapist (2022) a letošní I Don’t Want to See You in Heaven jsou důkazem, že The Callous Daoboys dokáží přetavit hudební chaos v promyšlený a soudržný celek. Texty často kombinují sarkasmus, společenskou kritiku i surrealistické obrazy, přičemž vokální projev osciluje mezi výbušným screamem, mluveným slovem a čistým zpěvem. Hudba kapely působí jako adrenalinová jízda, která vás nutí držet se pevně, protože nikdy nevíte, kam vás v dalším taktu zanese.
Naživo jsou The Callous Daoboys doslova uragánem. Neustálý pohyb po pódiu, interakce s publikem a nečekané hudební zvraty z nich dělají jednu z nejvíce nepředvídatelných a zábavných kapel současné mathcorové scény. Každé vystoupení je jedinečnou kombinací precizní hudební techniky a syrového, nezkrotného výkonu, který bourá bariéry mezi kapelou a fanoušky. The Callous Daoboys jsou prostě chaos v té nejchytřejší a nejzábavnější podobě.
Fall From Everest je pražská metalcorová čtveřice působící od roku 2015. Kapela kombinuje tvrdé metalcorové riffy s chytlavými melodiemi a výraznými vokály, čímž vytváří unikátní náladovou rozpolcenost. S několika singly, EP a albem z roku 2020 si vybudovala pevnou pozici na české scéně, kde pravidelně boduje energickými koncerty a festivalovými vystoupeními (Rock for People, Nouvelle Prague, Fajtfest). Jejich texty často otevírají vážná témata, přičemž kapela klade důraz na upřímnost, autenticitu a propojení s fanoušky.
Je jako soundtrack k seriálu LOVE, DEATH & ROBOTS. Masivní, drásající kulisa k dystopickému konci světa, zrodu temné hmoty i destruktivním myšlenkám lidské mysli. HLB však v minulosti nabídli zajímavější věci, tak uvidíme, zda obhájí, nebo sestoupí.
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Tihle Australané mastí prvotřídní metalcore, i když než typický metalcore je to spíše důrazný štěkavý hardcore plný metalového aroma. Místy silné deathmetalové tendence, takže je to drsnější a na melodické vokály se tu nehraje.
Dostatečně brutální progresivní death, ve kterém se ale prosazují i typické severské melodie a atmosférické vlivy. Dominuje však živelná neurvalost. Tihle Finové ví jak mixovat technické finesy a moderní přístup s klasickou žánrovou šablonou.
Až z daleké Chile k nám doléhá starý dobrý old school DM. Tentokrát nečekejte kdovíjaký "cavernous" extrém, spíše devadesátkovou, decentně odlehčenou kolekci. Když se k tomu přidá pověstná jihoamerická divokost, vznikne poměrně solidní žánrová deska.
Mr. Meilenwald je zpět a tentokrát se dostal poprvé pod hodinu. Originální atmo black/doom metal s deathmetalovými črty a meditativně-rituálním podtextem ani tentokrát nepodlézá hodně vysoko položenou laťku. Zejména „Day Of The Poacher“ je úžasná skladba.
Zajímavý tah. WOE nastoupili (ano, Chris Grigg opět přibral spoluhráče) do studia, kde v live módu téměř bez úprav znovu nahráli předchozí kolekci „Legacies Of Frailty“. Nová verze je agresivnější a neučesaná. Něco mezi koncertem a studiovou nahrávkou.