Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtyři temné ansámbly se spojí na jednom pódiu - BØLZER, Misþyrming, Vitriol a Trepaneringsritualen. Každá z těchto kapel představuje jinou tvář undergroundové extrémní hudby, od mystického black metalu přes nihilistický death metal až po rituální industrial. Společně nabídnou rozmanitý hudební zážitek na hraně hudební extáze a absolutní zkázy - už 20. března 2026 v pražském klubu Futurum.
Švýcarští BØLZER patří mezi nejvýraznější a nejoriginálnější jména moderního blackened death metalu. Duo KzR a HzR vytváří mohutné, téměř kosmické zvukové stěny, které kombinují archaickou deathmetalovou brutalitu s duchovní hloubkou. Jejich tvorba je zároveň surová i transcendentní, plná mystických motivů a hypnotických rytmů, jež posluchače vtahují do víru pradávných sil.
Misþyrming z Islandu přinášejí typický severský chlad a vnitřní napětí. Jejich black metal je vrstvený, promyšlený a emočně syrový, s důrazem na temnou atmosféru i melancholické melodie. Kapela se během několika let vypracovala mezi nejuznávanější představitele nové islandské vlny a naživo působí jako zvukový hurikán, který nenechá nikoho v klidu.
Američtí Vitriol už od založení v roce 2013 představují destruktivní podobu death metalu v jeho nejčistší formě. Jejich hudba je exploze nenávisti a zoufalství, plná disonantních riffů, frenetického tempa a vokálů, které zní jako záchvat čirého běsnění. Vitriol dokážou proměnit pódiovou performance v brutální exorcismus, kde se bolest mění v beznaděj.
Trepaneringsritualen uzavírá čtveřici svým ponurým pojetím rituálního industrialu. Projekt švédského hudebníka Thomase Martinssona čerpá z okultních témat, pohanských obřadů a spirituálního temna. Jeho vystoupení nejsou koncertem v běžném slova smyslu, ale spíše temným rituálem – sestupem do podvědomí, kde hudba přestává být zvukem a stává se pocitem.
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.
Chladná, disonantně skřípějící a ne úplně stravitelná sbírka, jež nalezne odbytu u zákazníků THANTIFAXATH, DSO, AOSOTH a nebo třeba GEVURAH. Pokud máte ten svůj nasypaný BM rádi „trochu jinak", nemůžete se "Stillamentum" narazit. Ošklivé a ničivé dílo.
Američané na nové desce přidali důraz na melodické vokály a trochu zpřehlednili svůj energický djent. A nejsem si jist, že je to dobře. Stále jim podle mě nejvíc sluší, když to prostě pálí v masakrálním meshugge stylu. Ale slušné album to určitě je.
Tady jsem se přepočítal. Od účastníků letošního Tones Of Decay, HARROWED, jsem čekal něco úplně jiného. Jasně, slibovaný death říznutý punkem tu je, ale místo primitivní, obludné špinavosti se dočkáme až překvapivě hravé a odlehčené desky. Ale šlape to.