Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V únoru do Prahy dorazí hned tři přední tváře současné dánské alternativní scény - MØL, Tayne a Cold Night For Alligators. Každá z nich nabízí jiný přístup k moderní kytarové hudbě, od emotivního blackgaze přes experimentální noise pop až po progresivní metal. Společně slibují večer plný kontrastů, energie a intenzivních emocí - už 7. února v pražském klubu Futurum.
MØL patří k nejvýraznějším představitelům žánru blackgaze, v němž se syrová síla black metalu prolíná s melancholickou jemností shoegaze. Jejich hudba osciluje mezi agresí a katarzí, mezi výbuchem emocí a klidnou introspekcí. Díky albům JORD a Diorama si kapela vydobyla mezinárodní uznání a naživo nabízí pohlcující zážitek, který vás vtáhne do nekonečného souboje světla a temnoty.
Tayne přinášejí temnou, experimentální směs industriálního noise popu a alternativního rocku. Londýnsko-dánský projekt, vedený Thomasem Andrewem Duffyem, propojuje hypnotické elektronické rytmy s kytarovými texturami a surovým vokálním projevem. Výsledkem je nervní, dynamická hudba, která se pohybuje mezi taneční euforií a klaustrofobní úzkostí – ideální soundtrack k modernímu chaosu.
Cold Night For Alligators představují progresivní stránku dánské metalové scény. Jejich zvuk kombinuje technickou preciznost s melodickým citem, vrstvené aranže s emotivními vokály a moderní produkci s metalcoreovou razancí. Album The Hindsight Notes (2022) ukázalo kapelu ve vyzrálejší, experimentálnější formě, která oslovuje fanoušky napříč žánry.
Je jako soundtrack k seriálu LOVE, DEATH & ROBOTS. Masivní, drásající kulisa k dystopickému konci světa, zrodu temné hmoty i destruktivním myšlenkám lidské mysli. HLB však v minulosti nabídli zajímavější věci, tak uvidíme, zda obhájí, nebo sestoupí.
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Tihle Australané mastí prvotřídní metalcore, i když než typický metalcore je to spíše důrazný štěkavý hardcore plný metalového aroma. Místy silné deathmetalové tendence, takže je to drsnější a na melodické vokály se tu nehraje.
Dostatečně brutální progresivní death, ve kterém se ale prosazují i typické severské melodie a atmosférické vlivy. Dominuje však živelná neurvalost. Tihle Finové ví jak mixovat technické finesy a moderní přístup s klasickou žánrovou šablonou.
Až z daleké Chile k nám doléhá starý dobrý old school DM. Tentokrát nečekejte kdovíjaký "cavernous" extrém, spíše devadesátkovou, decentně odlehčenou kolekci. Když se k tomu přidá pověstná jihoamerická divokost, vznikne poměrně solidní žánrová deska.
Mr. Meilenwald je zpět a tentokrát se dostal poprvé pod hodinu. Originální atmo black/doom metal s deathmetalovými črty a meditativně-rituálním podtextem ani tentokrát nepodlézá hodně vysoko položenou laťku. Zejména „Day Of The Poacher“ je úžasná skladba.
Zajímavý tah. WOE nastoupili (ano, Chris Grigg opět přibral spoluhráče) do studia, kde v live módu téměř bez úprav znovu nahráli předchozí kolekci „Legacies Of Frailty“. Nová verze je agresivnější a neučesaná. Něco mezi koncertem a studiovou nahrávkou.