Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Unikátní směs post-rocku, atmosférického metalu a severské melancholie - to jsou Sólstafir. Jejich tvorba je emotivní, postupně gradující a plná podmanivých melodií, které evokují nekonečné islandské krajiny. Charakteristický vokál Aðalbjörna Tryggvasona a silná atmosféra jejich skladeb dělají z každého poslechu hudební zážitek.
Kapela si během let vybudovala silnou fanouškovskou základnu po celém světě, a to nejen díky své jedinečné hudbě, ale i působivým koncertům. Naživo umí Sólstafir vytvořit hypnotizující atmosféru, která posluchače vtáhne do jejich zasněného, ale zároveň intenzivního světa. Od jemných, melancholických pasáží až po mohutné zvukové vlny – jejich vystoupení jsou stejně emocionální jako jejich studiové nahrávky. Ostatně o tom se můžete přesvědčit na vlastní uši, a to 25. června v bratislavském klubu Majestic.
Díky své originalitě a schopnosti propojit syrovou energii s jemnou melodičností se Sólstafir řadí mezi nejzajímavější kapely současné post-metalové scény. Každé jejich album nabízí novou hudební cestu, která posluchače vede skrze tiché rozjímání až po bouřlivé katarze.
Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/887
Dále pak ticketportal.
Fb event: SÓLSTAFIR - Bratislava | Facebook
Odpověď na otázku, jestli je možné hrát pidlikací progmetal bez toho, aby tam pidlikali kytary. Tento projekt spájí dvě velká basová jména, kterými jsou Steve Di Giorgio a Jeroen Paul Thesseling. Pokud jsi basák, budeš si pravděpodobně uchcávat štěstím.
Melodie umí Španělé složit pěkné, to se musí nechat. Jinak je jejich druhé album, vydané v poměrně rychlém sledu od prvotiny, kolekcí příjemného heavy metalu plně oddaného zvuku 80. let. Deska šlape velmi slušně, byť ke konci už trošku na setrvačník.
Mistři melancholické hudby se ani tentokrát nedokáží či nechtějí vydat mimo svou komfortní zónu. Není to kolekce špatných písní, ale jsou to stále tytéž variace na čtvrt století staré téma. Dejme tomu z úcty ze starým nahrávkám ještě pár poslechů.
Skupin s názvem THRONE je samozřejmě více. Zde se jedná o Italskou partu, která to valí v hutném sludge doomovém stylu a je to po všech stránkách správně surová a devastační masa hudby. A jelikož nechybí ani pěkně temná atmosféra, tak mi to dost chutná.
Počúvať tento koncert takmer tridsať rokov po kultovej epizóde Simpsonovcov je úplne sureálne. A zároveň zábavné počúvanie s mohutnými interakciami publika, živými bicimi ako aj celkovým dôstojným vyznením nových aranžmánov.
Tahle kvílivá poloha PARADISE LOST se poslouchá moc dobře. Vyvolávání zašlých, krásných obrázků, co každý pořádný metalista nosí hluboko v srdci, funguje na novém singlu dokonale, čili nezbývá, než obligátně doufat, že takové bude i celé nové album.
Druhý singl a zároveň titulní píseň sedmé studiovky BATTLE BEAST naznačuje, že králové diskotékového metalu zacházejí ještě dál, až někam k osmdesátkovému popu... Dá se to ještě kombinovat? Tahle skladba kupodivu říká, že vlastně ano...
