NINE INCH NAILS - Nine Inch Noize
Pokud už jednou nahraný materiál aktualizovat, tak jedině formou důkladné pitvy, opatrným poskládáním nových součástek a následným oživením elektronického monstra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo vskutku magické, když zřítelnice oka mého poprvé uzřela Tarzana (1999), který v perfektních animovaných pasážích zdolával krkolomné nástrahy v hlubinách zelené buše za doprovodu hudby Phila Collinse a Marka Mancina.
Sklonek 70. let již lačně vyhlížel novou dekádu. Agent FBI Robert Ressler vstupuje do věznice s nejvyšším stupněm ostrahy.
Sobota 16. září 1972. Ráno ho čekala návštěva psychiatra ve Fresnu v Kalifornii. Jel načas. Parkoviště před ordinací zelo prázdnotou.
Ten magický filmový segment má stále svou nezměrnou sílu. Koncert z Miami roku 1969 upadá do chaosu. Stroboskopy zaklínají euforií pohlcený dav do trhaného pohybu.
Neděle 7. května 1972. Šlo o jeden z těch krásných jarních dnů, které se v Kalifornii objevují. Čas ukazoval téměř 16:00...
Když tajemný Mystery Man poprvé opanoval prostor v halucinačním thrilleru Lost Highway (1997), projela mnou pravá nefalšovaná hrůza.
Minulá deska mě zaujala a aktuální dílo mě rovněž mile překvapilo. Temný, poněkud teatrální metal se však dokáže blýsknout nejedním zajímavým motivem či refrénem (ženský sbor „The Blind Eye of Antichrist“). Často citují MOONSPELL, ale to není ku škodě.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.





