Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Diktátorský vládce vesmíru, císař Ming Nemilosrdný, kráčí honosnou trůnní síní.
Vládní letadlo nacpané milióny amerických dolarů se vznáší nad mraky. Z pravoboku se jako zlověstný stín přibližuje letadlo druhé.
Film o nenaplněných snech utopených v bahnité existenční stoce. Film, který z reality poválečné Evropy dělá natolik hrůzné místo...
Může být něco natolik dementní, až je to svým způsobem zábavné? Já vím, jde o často užívané klišé...
„Měl jsem tu příležitost vidět muže, kterému se říká Upír z Düsseldorfu. Peter Kürten, tajemný pouťový vrah z Düsseldorfu...
Vlahá jarní noc roku 1929. Zelení prorostlý park Hofgarten tiše odpočívá. Poblíž se rozprostírá klidná vodní hladina jezera...
Düsseldorf. Pozdní noc mezi 3. a 4. únorem roku 1929. Vzduch ve čtvrti Flingen je vlhký a studený. Okolí se halí do šera.
Drsná krajina a drsní muži na obou stranách barikády. Raná osmdesátá léta, nezkrotná horská příroda a banda zradikalizovaných teroristů...
No vidíte. Před pár měsíci jsem na tomto místě recenzoval vizuálně vymazlenou Substanci (2024) od francouzské režisérky Coralie Fargeat.
Druhá část článku je zaměřená na zrod a následnou expanzi zombie filmů. Zjistíme, jak moc je fenomén nemrtvých spjat s postapokalyptickou tématikou a podrobíme hloubkové analýze atmosférický horor 28 dní poté...
Kdesi mezi starobylými zdmi univerzitního města Cambridge se nalézá ústav pro výzkum primátů, kam právě nelegálně vstoupila trojice odhodlaných aktivistů.
Středobodem druhé části článku je můj pohled na legendární desku PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Pohled, ve kterém se mísí dětská naivita i odstup dospělého člověka.
Leden roku 1983, Hradec Králové. Venku je zima jako když praští, ale na pódiu Filharmonie začíná teplota stoupat.
„Náš soudní systém není dokonalý, ale je tím nejlepším, co máme k dispozici.
Tak s tímhle si už vážně nevím rady, to nejsou THE MARS VOLTA, které bych chtěl poslouchat. Chybí tomu temperament, o energii ani nemluvě, nemá to hlavu ani patu a často je to jen takové kníkání doplněné náhodnými zvuky. Fuj.
Bolestínský post-DSBM z pokojíčků rozechvělých členů Gen Z. Tentokrát made in Nuclear Blast. Poslouchá se to celkem dobře, ale chce to se pochlapit, přestat brečet a nasadit sacharidovou dietu. Pak by GHOST BATH mohli sekundovat kapelám typu DEAFHEAVEN.
Dobré díky silné thrashové složce, skladby důrazně řežou a spolu s melodickými refrény je to sice tendenční, ale příjemná metalcore porce. Navíc pestré, supr sólo v "God Complex", jen ty "symfonické" sbory v "Immortal Desire" si Skotové mohli odpustit.
Těžce tradiční doomová truchlohra, která zní až neuvěřitelně autenticky ve smyslu žánrové atmosféry. Jsou zde veškerá stylová klišé včetně klavíru a smyčců, takže by se dalo mluvit o historické zkamenělině, přesto to na mě funguje až nečekaně hodně.
Na nové album to zatím nevypadá, a tak staří doom metaloví pardálové vydali alespoň čtyř skladbové EP. Součástí je i cover „Sabbath Bloody Sabbath“, abychom snad nezapomněli, které to riffy byly pro Leif Edlinga inspirací po celou jeho kariéru.
Tihle Němci jsou slušná konkurence svých krajanů OBSCURA. Našlapaný technický death v jejich podání má vše od instrumentálních parádiček přes živelnou energii až po pestrou rozdováděnost. A ani agrese nechybí. Takže si zapněte pásy, jedéém.
Stigma novodobých JETHRO TULL se Američané asi nezbaví ani touto novou deskou, ale nejen díky občasným důrazným pasážím mají EDENSONG i vlastní tvář. Množství silných momentů střídá i nějaká ta vycpávka, ale první dojem rozhodně dobrý.
