Je to téměř jedenáct let, co jsme tu o švédských náladotvůrcích psali naposledy. A kolega Vidar už tenkrát nešetřil chválou. Ani já dnes šetřit nebudu. Gothenburgský zázrak stále pokračuje v sérii výborných desek a navíc se svou tvorbou zraje jak víno. Nedá se už zdaleka mluvit jen o postrocku. EF jsou mnohem více. Jejich tvorba je nyní mnohem filmovější a epičtější.

Současná tvář EF se pohybuje mezi alternativním indie rockem, scénickou hudbou a postrockem. Výrazové prostředky často obohacuje o zvuk žesťových nástrojů, klavíru nebo smyčců, případně používá sbory. Kapela má jeden hlavní ženský a jeden mužský vokál, který používá vlastně celkem sporadicky, ale v tom je možná to kouzlo. EF dokáží být pestří a to v obrovské škále. Od hutnějších pasáží se řvaným vokálem až po minimalistické poloakustické kompozice, které vás okouzlí svojí komorností a intimitou. To vše dokáže svázat se zajímavou melodikou stimulující fantazii. „We Salute You, You and You!“ je výjimečné. Možná i proto, že si s ním kapela dala na čas.

Od vydání předchozího alba „Vayu“ uplynulo více jak šest let. Důvody jsou prozaické. Tvorbu zpozdil fakt, že většina kapely založila rodiny a kytarista Daniel Öhman dlouho bojoval se zákeřnou nemocí. Když se dobře zaposloucháte, tak ono je to na albu i slyšet. Zvláštní smutek, touha žít i naděje. Kapela dokáže vykouzlit velmi širokou škálu emocí. Od těch posmutněle melancholických až po nadějeplné vize, ve kterých zlatě září žesťové linky.

V tom je ostatně velmi odlišná od kapel, ke kterým by se mohlo nabízet přirovnání. Mluvím hlavně o GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, kteří jsou ale o poznání méně přístupní a o dost temnější. EF jsou svojí vlastní cestou. Často působí uklidňujícím způsobem, jenž pro mě byl hlavně v předvánočních týdnech jakýmsi kotvištěm klidu. Jedno z rozhodně nejpůsobivějších epických alb roku 2022 vyšlo v prosinci.