Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhá várka skvělých nahrávek roku 2021. Tentokráte od všeho trochu. Od mladé naděje domácího thrash metalu k již protřelé špičce scény, od blackgazové instrumentální náladovky, až ke znovuobnovenému pilíři současného prog metalu.
EXORCIZPHOBIA – Friend Of Lunacy
Tady není o čem. Doby, kdy se tihle kluci krčili jako předkapela DEBUSTROL, jsou dávno pryč. Trutnovská „Exoška“ je naživo naprosto vraždící thrashová mašina, která nepodlézá kvalitativní laťku. Aktuální ani ne půlhodinové EP je po okraj napěchované thrash metalem devadesátkové americké školy. Jestli jde na „Friend Of Lunacy“ něco vyzvednout, tak krom skvěle fungující rytmiky to jsou sólové kytarové výstupy, které mají čím dál tím vyšší úroveň. Oproti níže zmíněným REFORE žádné překvapení. Necelá půlhodina kvalitního thrashe od domácí elitní úderky v žánru.
Po devíti létech vydavatelské nečinnosti vstávají z hrobu někdejší naděje domácí progové scény. Jejich principál Martin Schuster od té doby zkoušel rozjet několik dalších projektů, ale žádný se neotiskl do domácí kroniky kytarové scény tak tučně jako MINDWORK. A jaký je to návrat. Velký. Jejich koncert byl minulý rok tím nejsilnějším, co jsem zažil. A to se neomezuji jen na domácí kapely. Nové tváře v sestavě kapelu nakoply správným směrem a své zcela jistě udělala i pauza, při které se Martin realizoval například v prog rockových FACE THE DAY. „Cortex“ díky tomu zní velmi otevřeně a od technického death metalu okupuje široké území až někam k alternativnímu rocku. Po aranžérské i náladové stránce jedna z nejdospělejších desek roku 2021, která obstojí, i kdyby tu sóla nehrály legendy formátu Bobby Koelble.
Soutok black metalu a postrocku. Povětšinou instrumentální forma, ve které kytary malují epické sytě podbarvené zvukomalby. Rozkročeni mezi dřevně znějící černěkovové tupačky až po ambiciózní výjezdy sólové kytary nebo lehce rozvláčné motivy, ve kterých kytaru skvěle provází výrazné středové basové linky. Dvě rady do budoucna. Všechno jakž takž funguje, dokud se neozve ve dvou skladbách z jedenácti hostující vokál a tím nepoukáže na největší problém v ostatních kompozicích NUUMMITE. Ten zpěv tu přeci jen trochu chybí a kapelu by výrazně nakopl kupředu. Druhá věc je trochu sterilní zvuk bez jakéhokoliv charakteru. Příště vyberte studio a postprodukci, které nejen že čistě sejme nástroje, ale dodá celkovému zvuku další rozměr a alespoň nějaké charisma.
Víte kde je Štítná nad Vláří? Že ne? Tak si to koukněte najít, protože tato obec se v roce 2021 dostalo na mapu světového thrash metalu. Dobře, tak ne světového, ale toho domácího jistě. Pokud jde o mladé objevy domácí metalové scény, tak REFORE patří na trůn této kategorie. Jejich albový debut po všech stránkách dokazuje, že sémě, jenž bylo zasazeno v roce 2018 EPčkem „Social Failure“, vzrostlo v divoké thrash metalové křoví, vyznávající staroškolský tradicionalismus v tom nejlepším slova smyslu. Tady už nejde mluvit o slibném potenciálu do budoucna. REFORE po této desce nemusí nikoho přesvědčovat o tom, kdo je na Moravě budoucností čistokrevného thrash metalu.
Pod nejlepší nahrávkou progresivního metalu a alternativního rocku je v roce 2021 podepsán ten samý člověk. Martin Schuster. V případě projektu MARTIANS mu sekunduje ještě Martin Spacosh Peřina z BETWEEN THE PLANETS. Výsledkem je zasněná rocková fúze, která mě trochu irituje povětšinou poměrně debilní vytaženou a zvláštně znějící basovou linkou, ale vzhledem k tomu, že všechno ostatní je vysoko nad domácími poměry, se nad to dokážu povznést. „You are Here“ je na první pohled nenápadnou, trochu do sebe zahleděnou deskou, která si nelibuje ani ve velkých gestech. Dokonce se obejde i bez přílišných instrumentálních složitostí. Vyniká ale příjemnou civilní náladovostí, aranžerskou schopností postavit obyčejně znějící písničky, které nemají datum expirace v následujícím týdnu.
Rozbité ozvěny vesnického folk rocku vpletené do posthardcorové a noise rockové tapiserie, která stojí na pomalých rytmech a ufňukaném vokálním projevu. Znepokojující, intenzivní a emotivní nahrávka, která zaujme nejen originálním spojením stylů.
Bourací kladivo mezi světy hardcoru, noise rocku, rapu a industriálu. Agresivita v jednom kotli se zranitelností. Zloba a nenávist s láskou. Nervózní zvukový dokument života v současné USA.
Někdy je to hodně jednoduché. Nepotřebujete nic složitého, zbytečně vyumělkovaného a progresivního, stačí když to parádně šlape a zbytek už je jen o pocitech. Buď to klapne, nebo ne. V případě Švédů ETERNAL EVIL a alba „Forever Feared“ to u mě klaplo.
Pořád to tam je! A to americká kapela ani nemusí nijak měnit svůj výrazový rejstřík. Matadoři instrumentálního post-rocku názorně ukazují, jak se ani po 2 dekádách na scéně nemusíte potácet v bludném kruhu vlastní vyprázdněnosti. Do té mají sakra daleko!
Islanďané na svém debutu ukazují, jak by se měl dělat stoner metal, aby to nebyla nuda. Takže se nebojí zrychlit a zařadit i veselejší klasicky heavymetalovou notu. Překvapivě svěží a přitom i stylová záležitost.
Tenhle symfonicky pojatý blackened deathcore je plný klišé a Američané to se svou snahou o načančanost až přehání. Přitom je to škoda, protože skladby mají správně brutální základ, jen to chtělo ukočírovat tu omáčku okolo.
Tohle je naprostá pecka! Vezměte ty nejatraktivnější ingredience grindcoru, zabalte je do parádního zvuku, protřepejte a vyjde vám worship ROTTEN SOUND, MAGRUDERGRIND i DISCORDANCE AXIS. Svěží, nasypaný grindcore/powerviolence vichr!