Úpadek zájmu o TWISTED SISTER po vydání čtvrtého řadového alba „Come Out And Play“ (1985), dodnes možná ne úplně přesně pochopitelný, měl své vcelku logické důsledky. Kapela sice zacelila díru po bubeníkovi A. J. Perovi, jehož nástupcem se stal Joey „Seven“ Franco, co ale zacelit schopna nebyla, byla díra ve vlastním sebevědomí a fanouškovské přízni. Což se pochopitelně ze všeho nejdříve začalo projevovat v jejích interních vztazích. Došlo k neshodám o dalším hudebním směřování, které chtěl výhradní autor hudby a textů zpěvák Dee Snider posunout ještě více komerčním směrem, a výsledkem byl vznik nahrávky, která měla původně být jen jeho sólovým albem.    

Vydávající společnost však jeho realizaci podmínila tím, že písně vyjdou pod hlavičkou TWISTED SISTER, k čemuž Snider nakonec svolil, a na svět tak přišlo páté album kapely s názvem „Love Is For Suckers“. Kdo se podílel na jeho vzniku (tedy krom Snidera a bicí programujícího Franca) však není vůbec jisté, protože zatímco historické prameny uvádějí účast jiných hudebníků (Reb Beach nebo Kip Winger), na albu samotném jsou uvedeni výhradně řádní členové TWISTED SISTER.

Co je nicméně nezpochybnitelné, je směr, kterým se kapela na nahrávce vydala, a tím byl vesměs jakýsi pop metal, tedy vzpomínaný úkrok stranou od původního heavy metalu, dříve tak poctivě uctívaného a produkovaného. Ještě úvodní, v jistém smyslu starým pořádkům věrný a zřejmě také proto náležitě působivý kus „Wake Up (The Sleeping Giant)“ tomu sice vůbec nenapovídal – a zřejmě i proto se jako jediný z desky dostal o hodně později na soupisku živě hraných skladeb – nicméně od druhé položky alba, přesládlé a klipem doprovozené „Hot Love“ už došlo k definitivnímu převážení misek vah směrem k líbivému popmetalovému cukrování. A vlastně do toho nakonec zapadla i titulní skladba, která do oněch misek jen vlila něco staré dobré oceli (neboť se v ní kapela znovu snížila k přehrání cizí věci, a sice stejnomenné skladby dívčí metalové kapely přelomu osmdesátých let POISON DOLLYS) a předvedla tak solidní výkon, vrcholící v moc pěkném refrénu.

Po ní však jako když utne a album se dočista ztratilo v honbě za komerčním úspěchem, symbolizovaným vlastně neškodným hudebním projevem, plným popové pozlátka za každou cenu. Stájová příslušnost k metalu samozřejmě zůstává nezpochybněna, nicméně způsob, kterým to jinak schopný autor Dee Snider všechno ohnul, působí tak, že opravdový fanoušek kapely musel skřípat zuby. A to přestože se paradoxně o oněch skladbách samotných nedá říct, že by byly vyloženě špatné, neboť hitový potenciál takových „Tonight“, „Me And The Boys“, „Yeah Right“ či balady „You Are All That I Need“ není vůbec zanedbatelný. Ale tenhle výraz zkrátka původně syrové metalové kapele, která se stala symbolem generační mládežnické vzpoury a byla kvůli tomu až inkvizitorským způsobem vyšetřována, není možné uvěřit ani na jednu jedinou vteřinu.                     

K tomu se hoši po vzoru KISS definitivně „odmaskovali“, tedy lépe řečeno přestali se malovat, nejistoty ohledně jejich budoucího směřování tím pádem ještě více zesílily, a když ani na pultech hudebních obchodů nezažehlo album bůhvíjaký požár, došlo k tomu, k čemu prostě dojít muselo. Po pouhopouhém měsíčním turné a dvou měsících od samotného vydání alba oznámil svůj odchod z kapely Dee Snider, což se pochopitelně rovnalo jejímu definitivnímu rozpuštění.

Až příliš brzy tak skončila pohádka o „americkém snu“ TWISTED SISTER, kteří se díky svým nezpochybnitelným kvalitám vyšvihli až na úplný vrchol popularity, kde se nicméně neudrželi moc dlouho a už vůbec ne tak dlouho, na jak to vypadalo ještě o tři roky dříve, tedy v roce 1984. A je to skutečně paradox, jakých se nejspíš v hudebním světě moc nepotká.