Pokud pravidelně sledujete mistrovství světa v uctívání DISSECTION, musíte velmi dobře vědět, že THULCANDRA často okupuje místa na stupních vítězů. Je důležité zmínit, že těchto prestižních měření sil se poslední roky účastní stále více a více reprezentantů, není tudíž zrovna snadné zas a znova dosahovat na sladké medailové plody. Steffen Kummerer je však zkušený závodník, starou švédskou klasiku má hluboko zakořeněnou ve svém srdci a již dlouhá léta vytrvale trénuje dle kurzů, které emitoval otec zakladatel, Jon Nödtveidt, v období 1993 – 1996. Je to poměrně tučný lexikon, jenž pod svou koženou vazbou ukrývá spoustu výjimečných receptur a do té doby zcela neznámých cviků. Tenkrát ani autor sám nevěděl, jak nesmírně cenný jeho odkaz jednou bude. A bohužel ani netušil, že zůstane navěky nedokončený. Ve staré knize zbyla spousta nepopsaných stránek, THULCANDRA se je ze všech sil snaží alespoň trochu zaplnit.

Steffen Kummerer je člověk, který podlehl kouzlu časů dávno minulých. Nesoustředí se však pouze a jen na tvorbu DISSECTION, v jeho hledáčku jsou i další, mnohem méně známé drahokamy, jenž kdysi společně formovaly unikátní švédskou black/death metalovou kulturu, namátkou jmenujme třeba VINTERLAND, DAWN, UNANIMATED či SACRAMENTUM. V době, kdy THULCANDRA vydala své první album „Fallen Angel's Dominion“, byla tahle scéna prakticky deset let mrtvá. Steffena Kummerera už nebavilo v lokálním obchodě s deskami někde na předměstí Chemnitzu zírat na prázdné, pavučinou obrostlé stojánky vydavatelství Black Sun, No Fashion či Black Mark Records, přiložil tedy ruku k dílu a jal se sám křísit povadlého ducha let devadesátých.

Na úvod dalšího odstavce si zkusíme malé cvičení. Vezměte si čistý list papíru standardního formátu A4 a do ruky obyčejnou tužku. Na pravou stranu papíru napište všechny skladby od DISSECTION, které se vám vybaví, a na tu levou zase ty od THULCANDRA (a nezapomeňte vynechat jejich covery DISSECTION a UNANIMATED). Máte deset minut. Nevím jak u vás, ale u mě je pravá strana papíru popsaná hustěji, než ta levá. Odpověď je samozřejmě jednoduchá. Ač obě kapely pracují s velmi podobnou paletou výrazových prostředků, jenž servírují v technicky srovnatelně vysoké kvalitě, jen jedné z nich se daří je častěji pospojovat v opravdové kompozice. Kompozice, které drží při sobě, mají hlavu a patu, nechybí jim poutavá dějová linie, vyvíjí se, posluchače neustále překvapují, v závěru gradují, explodují... Nödtveidt tohle všechno vždycky uměl na výbornou, to Steffen Kummerer na vysvědčení jednoho z nejklíčovějších předmětů vídá pravidelně chvalitebnou. Není však sám, je to problém prakticky všech následovníků DISSECTION a zároveň i důkaz, jak talentovaným a citlivým architektem hudby Jon Nödtveidt svého času byl.

I přesto je „A Dying Wish“ velmi povedenou deskou. Už úvodní skladba nás navrací zpět k časům „The Somberlain“, na posluchače po krátkém intru okamžitě zaútočí mrazivý tremolo picking, charakteristicky „dutý“ old school zvuk přechodů zpoza bicí hradby i majestátní melodické nástupy proložené ostrými sypačkami. Ovšem nejen DISSECTION jest člověk živ, třeba instrumentálka „Orchard Of Grievance“ má krásně melancholickou atmosféru, jako vystřiženou z tvorby DARK TRANQUILLITY v období „The Mind's I“. Ve druhé polovině tracklistu se naopak ježí „A Shining Abyss“ a „Devouring Darkness“, obě ostřejší, divočejší položky jasně odkazující ke stupnicím DAWN na jejich dosud nejzásadnější desce „Slaughtersun (Crown Of The Triarchy)“. Zároveň jsou však proložené tklivou akustikou, typickým to kořením hlavně delších skladeb Nödtveidtovců. Jeden z riffů v „In Vain“ zase jasně reflektuje tvorbu prvotních GATES OF ISHTAR (na mysli mám tedy období „A Bloodred Path“). Kompozice navíc disponuje malebným sólem i hezky vystavěným a vygradovaným závěrem. Schválně, máte ji napsanou na levé straně vaší A4? Já osobně jsem neváhal a uvedl ji hned pod „Frozen Kingdom“ z debutové desky.

„A Dying Wish“ je kolekce, která musí udělat radost každému příznivci švédských devadesátek. Není to žádný kalkul, jen upřímná poklona kultu v podání žánru zcela oddaných nadšenců. Podobně jako třeba SINIRA, nese i THULCANDRA onu starou pochodeň, jež hoří jasným plamenem i tři dekády po tom, co byla spontánně zažehnuta. Za to jim patří dík.
P.S. Škoda snad jen obálky, neb po třech krásných malbách z rukou Kristiana Wåhlina přichází na řadu poněkud diskontní verze.