Kapela, která se v Praze mihla coby celkem překvapivý doprovod THE DILLINGER ESCAPE PLAN, přichází po šesti letech s albem, kterým se chce hlavně vyjádřit k současnému stavu světa. Stejně jako na každé další své nahrávce se tentokráte snaží vyvážit prvky postrocku, elektroniky a orchestrálních samplů. Ty hrají na albu „No Feeling Is Final“ velmi výraznou roli a dá se říci, že právě smyčcové a klavírní motivy táhnou celou desku vpřed. Tvoří základ všem důležitým hudebním obloukům. Právě díky nim znějí MAYBESHEWILL mnohem více jako soundtrack k nějakému velkolepému filmu. Kapele se daří tvarovat epické melodie, kde se proplétá i několik houslových motivů najednou, a do toho ještě na pozadí zurčí klavír.

Monumentálností melancholických a někdy i velmi dramatických aranží se snaží upoutat pozornost na témata, která chtějí vtisknout do DNA aktuálního alba. Ekologická linka se tu doplňuje s apatií lidstva řešit konstruktivně problémy planety, jež se podle postrockerů z Leicesteru potácí na hranici katastrofy. Snaží se nezdvihat jen varovný prst, ale doprovodit ho i poselstvím solidarity a naděje v budoucnost, která se bude snažit napravit minulé křivdy. Je neuvěřitelné, jak moc se jim tyto postoje daří do své hudby promítnout. Ano, dělají to z mého pohledu příliš rozmáchlými hudebními gesty, které někdy stojí na samé hranici klišé, ale současně se jim daří napěchovat všechny svoje myšlenky do ryze instrumentálních aranží. Pokud by se jejich koncert spojil s velkou projekcí, která bude tématizovat přírodní motivy a konflikt člověka se Zemí, šlo by zcela jistě o velmi silný zážitek.

Deset skladeb alba spájí postrockový základ s výpravností mnoha dalších nástrojů. Tato fúze funguje přirozeně a se značnou dávkou talentu, jaký jsem už dlouho v podobném crossoveru neslyšel. Z alba „No Feeling Is Final“ čiší existenciální fatalismus a současně i krása této pochmurné melancholie. Děje se tak s velkou dávkou majestátnosti a velkorysosti. MAYBESHEWILL současně kráčí cestou, kterou lze pokládat za velmi přístupnou. Pro milovníky instrumentálního epického postrocku, kterým GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR připadají příliš alternativní nebo neuchopitelní, představuje „No Feeling Is Final“ kolekci zručně poskládaných melodií, které dokáží drtit emoce. Dá se říci, že je to výhoda i nevýhoda v jednom. Určitě se tak k desce dostane více lidí, současně je ale jisté, že hudebním nerdům bude připadat lehce klišovitá a málo odvážná.