Hranici, po které se současná tvorba splašených Skotů pohybuje, lze definovat jako místo, kde se střetává technický math-metal s grindcorem a noiseovým terorem. Jsou tu i prvky, které odkazují k zašlé slávě chiptune hardcoreových experimentů. V první řadě jde ale o chaotickou řežbu, která zní, jakoby se už tak splašení THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA naprosto utrhli ze řetězu a přestali uznávat jakákoliv pravidla. Tak se to alespoň může zdát na první poslech. Při podrobnějším ohledání je snadno odhalitelné, že FRONTIERER mají několik šablon, které ve své tvorbě kombinují, a díky tomu jejich hudba ve výsledku působí celkem sevřeně a kompaktně.

Nejčastějším principem tu je fígl, kdy jedna kytara ve výškách hraje pokud možno nějaký disharmonický, skřípavý nebo disonantní motiv, jenž s chirurgickou přesností krájí na nepravidelně tlusté kousky rytmika podpořená druhou kytarou. Pokud k tomuto mustru přidáte patřičně zrnitý a rozostřený zvuk kytar, máte výsledek, co působí jako z jiného světa. FRONTIERER ale nerezignují ani na melodie, nicméně s nimi šetří. Primární tu je tlak, který způsobují výbušné ataky rytmické sekce.

Hlavně díky celkovému zvuku, jenž lze popsat jako současně digitální a velmi nečistý, pak FRONTIERER zní výrazně jinak než zbytek mathcore scény. Jejich hudba je ryzí esencí schopnosti dezorientovat posluchače. „Oxidized“ je jako jízda na centrifuze. Možná dostanete závrať. Tyto pocity způsobuje hlavně kombinace velmi hutných kytarových stěn, nepravidelně vám bičujících uši, a velmi bohatá penetrace podivných pazvuků, které vytváří hlavní charakter výsledného soundu. Často nejde rozlišit, co je whitenoise, co jsou samply a co kytary. A mohou vlastně kytary znít tak zmučeně a zlámaně jako tady?

Poměrně zajímavý je i výběr hostů na „Oxidized“. Tím prvním je Grady Avenell, zpěvák californské kapely WILL HAVEN, která taktéž kombinuje vlivy noisu a hardcoreu, jen to dělá mnohem srozumitelněji než FRONTIERER. Druhou osobou je pak Kevin McCaughey, který drtil extrémní scénu s kanadským zlostrojem ION DISSONANCE. Právě u nich bych hledal jeden z hlavním inspiračních zdrojů pro FRONTIERER.

„Oxidized“ je celkem logickým pokračovatelem předchozí desky „Unloved“ z roku 2018. Žánrově rozvíjí prvky, díky nimž jsou FRONTIERER stále více na první poslech rozeznatelní od jiných kapel. Tím je hlavně zvuk a přítulnost k hrubým a chaotickým technikám songwritingu. Pokud chcete prozkoumat samotnou hranici metalové hudby, tak tady jste velmi blízko.