SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento rok je pro fanoušky tzv. „celtic-punku" velmi příznivý. Kromě odkládaného, letos nakonec vydaného, výborného a zde recenzovaného alba „Turn Up That Dial" od DROPKICK MURPHYS se mohli posluchači tohoto stylu, nesoucího znamení zeleného čtyřlístku, potěšit i novinkou od původně australských, nyní spíš internacionálních, THE RUMJACKS. S pečlivě připravenými skladbami a s novým zpěvákem si na ní tento kvintet pohodářů v bekovkách suverénně upevňuje pozici mezi nejvýraznějšími představiteli zmíněného hudebního proudu.
Oproti albu bostonských legend je „Hestia" víc hudebně a zvukově homogenní, nicméně to v tomto případě vůbec neznamená „nudně jednotvárná". Kapela s rozmyslem dávkuje porce ze své hudební kuchyně tak, aby posluchač neotupěl a stále si držel pozornost. Vypalovačku střídá drsně romantická skladba, následuje virální hitovka, někdy akusticky, pak pro změnu přitvrdí, víc houslí a flétny, pak naopak syrové aranže, žádná šablonovitost a předvídatelnost.

Díky Mikovi Rivkeesovi, který na postu zpěváka nahradil vyhozeného Frankie McLoughlina (údajně kvůli násilnému chování), se celkový sound proti předchozím deskám mírně zjemnil a tak nějak omladil. Přeci jen, McLoughlin byl zjevně větší drsňák a na projevu to bylo znát, Rivkees se umí víc najít i v procítěnějších věcech. Netroufám si tyto dvě polohy nějak vzájemně hodnotit, třeba třetí studiové album „Sleepin' Rough" je také výtečná deska a v porovnání s novinkou bych jen těžko hledal důvody, proč jednu upřednostňovat před druhou. Je to prostě přirozený vývoj.
Všechno zlé je k něčemu dobré a platí to i v případě alba „Hestia". Díky všudypřítomným pandemickým omezením a nemožnosti koncertovat musela skupina najít alternativní cestu jak „naživo" odprezentovat nový materiál fanouškům. Na jejich oficiálním youtube kanálu můžete naleznout téměř půlku písní z alba v „unplugged" formě. Jsou zahrané precizně a přitom uvolněně, v pohodové náladě. Zejména zmíněný Mike Rivkees dokazuje, že je opravdu platnou posilou a bez uzardění se stal hlavní tváří a tahounem kapely.
Novinkou „Hestia" nabrali THE RUMJACKS mírně odlišný kurs svého směřování, nicméně kvalitativně oproti předchozí tvorbě neslevili ani o píď. Letošní počin obstojí v plné míře a jak to bude dál, to se uvidí. Nicméně za sebe strach rozhodně nemám, spíš jsem plný zvědavého očekávání.
Novinkou „Hestia" nabrali THE RUMJACKS mírně odlišný kurs svého směřování, nicméně kvalitativně oproti předchozí tvorbě neslevili ani o píď.
8,5 / 10
Mike Rivkees
- zpěv, kytara
Johnny McKelvey
- baskytara
Gabriel Whitbourne
- kytara
Adam Kenny
- kytara, mandolína
Pietro Della Sala
- bicí
1. Neysayers
2. Bullhead
3. Hestia
4. Through The Iron Sights
5. Sainted Millions
6. Tell Me What Happened
7. Rhythm Of Her Name
8. Golden Death
9. Lizzie Borden
10. Light In My Shadow
11. Wanderust
12. Athens To The North
13. Motion
14. Goodnight & Make Mends
Dead Anthems (2025)
Brass For Gold (EP) (2022)
Hestia (2021)
Saints Preserve Us (2018)
Sleepin' Rough (2016)
Sober & Godless (2015)
Gangs Of New Holland (2010)
Dobre sa pri tom upratuje, nasnezilo a hodi sa mi to teraz viac ako nejake koledy a debilne vianocne pesnicky. Naj. skladba: Through These Iron Sights
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





