Nejdřív to vypadá, že to bude opravdu prima čtení. Autobiografie frontmana skupiny IRON MAIDEN, jak ostatně hlásá i obal téhle knížky, to je jistě svátek pro každého příznivce heavy metalu obecně a Železné panny zvlášť. Kdo z nich by si právě takové literární dílo nechtěl s chutí přečíst? Jak však kapitoly plynou, přestává si čtenář být jistý, zda je to celé skutečně o životním příběhu TOHO ZPĚVÁKA IRON MAIDEN nebo spíše o životě chlapíka, co je podle všeho trochu samorost a ze všeho navíc na světě miluje pilotování letadel. A krom toho, samozřejmě, taky zpívá v jedné metalové kapele.

Jsem si jist, že někteří ocení právě tohle. Že kniha navzdory zavádějícím nápisům na své titulní straně vypovídá daleko více o naposledy zmíněné části osobnosti Bruce Dickinsona, než o té, kterou znají a zbožňují milióny lidí po celém světě. Zčásti tomu i rozumím, vždyť ono to od sebe prostě nejde oddělit. Ale, probůh, kolik běhá po světě pilotů letadel a kolik zpěváků IRON MAIDEN?  

A právě proto vnímám „Co dělá tenhle knoflík?“ tak trochu jako podvod na čtenáři, respektive na tom čtenáři, jemuž v hrudi bije pravé heavymetalové srdce. Protože, upřímně, asi bych se rozmyslel do téhle knihy investovat, kdybych věděl, že se v ní píše tak málo o IRON MAIDEN. A při tom to mohlo být tak bezvadné čtení, podané právě ústy vždy poněkud svojského Brucea, jenž by si – dle textu knihy soudě – rozhodně nebral servítky jako nějaká oficiální biografie kapely. Třeba historky o nevraživosti mezi Stevem Harrisem a Clivem Burrem v koncertních počátcích kapely či o tom, jaké tajemství zakopali Nicko McBrain a producent Martin Birch na golfovém greenu, jsou v tomhle směru naprosto jasným znamením a ještě u nich málem puknete smíchy. Bohužel však v knize zůstaly poměrně osamocené.

Jistě, sám Bruce v doslovu píše, že „kdyby se rozhodl do knížky zahrnout i vzducholodě, manželky, rozvody, děti nebo podnikatelské aktivity, blížil by se osmisetstránkovému tlustopisu“, a že „chtěl jen vyprávět dobrý příběh“. Jenže tady přichází otázka, jak se vlastně pozná dobrý příběh. Když se od knihy nemůžete odtrhnout a vracíte se k ní každou volnou chvilku, takže jí ve finále slupnete jako malinu? Přesně tohle se mi ovšem jako čtenářovi nestalo. Po prvotním nadšení, které mne u vyprávění drželo v podstatě pouze do opuštění SAMSON a nástupu do IRON MAIDEN, přišly první chvilky rozčarování, které se rozrostly až do původně zcela nepředstavitelného zjištění, že už mě vlastně ani pořádně nezajímá, co bude dál.

Pravda, čest výjimce, kterou tvoří závěrečné vyprávění o Bruceově boji s rakovinou, tady je jeho specifický vypravěčský styl na pozadí závažného tématu skutečně brilantní a kniha zde, možná i trochu paradoxně, dostává znovu spád. Ale promarněný potenciál už jí to bohužel nevrátí, třebaže na jejím začátku to ještě vypadalo úplně naopak. Zkus příště ten knoflík prostě nezmáčknout, Bruci.