Co má dělat metalový posluchač, když zrovna nemá po ruce žádnou pořádnou nahrávku jeho oblíbeného stylu? Co má v jarních a letních měsících poslouchat? Může zkusit jiné styly, které mu nejsou úplně cizí - klasický rock, folk, případně punk, v ideálním případě pak třeba i jejich kombinace. No a právě DROPKICK MURPHYS (dále jen DKM, to se povedlo, ne?) jsou většinou zárukou toho, že „celtic-punk-folk" v jejich pojetí posluchače většinou nezklame. Nejinak je tomu i u jejich jubilejní desáté desky „Turn Up That Dial", na kterou se nyní blíže podíváme.

Samotný vznik tohoto alba neprobíhal vůbec hladce, všichni víme určitě proč. Loňský rok prostě nebyl tou nejlepší dobou, kdy vydat dlouho očekávanou nahrávku. DKM to fanouškům kompenzovali aspoň tak, že v průběhu roku 2020 vypouštěli do světa singly, díky kterým mohli posluchači, aspoň částečně, okusit to, co přijde v roce následujícím.

Ke všem těmto ochutnávkám (a k později vydaným singlům) neopomněla kapela nachystat vtipné videoklipy, kde k mým favoritům patří rozhodně „Mick Jones Nicked My Pudding" a „H.B.D.M.F.". První uvedená je určitě největší nářez celého alba a ta druhá je nejspíš ze všech písní ta nejchytlavější, byť přiznávám, že tady může být hodně odlišných pohledů. Kromě vyložených hitů, jako je titulní píseň a jí vzdáleně docela podobná „Smash Shit Up", se vám pod kůži jistě dostane třeba i nenápadná oddychovka „City By The Sea", nebo skoro až stadiónová „Good As Gold". Víceméně každá z obsažených písniček bude mít jistě chvíli prostor v posluchačově hlavě, i když zrovna desku poslouchat nebude. Ve všech můžeme nalézt výrazné momenty, které se budou s přibývajícími poslechy postupně drát na povrch a následně se připomínat víc a víc.

Hudebně se album pohybuje přesně tam, kde by to člověk od „folk/punkové" kapely očekával - silné nosné melodie, úderné a nekompromisní rytmy, bohaté využití tradičních nástrojů (dudy, banjo, mandolína, flétna), a to vše má za výsledek pestrou a zábavnou směs, která (aspoň u mě) spolehlivě fungovala celé dosavadní léto a zatím ani zdaleka není ve fázi oposlouchání.

Do jaké míry si „Turn Up That Dial" stojí v porovnání se staršími deskami, tak takové hodnocení bych s dovolením nechal na skalních fanoušcích těchto amerických Irů, nicméně jsem přesvědčen o tom, že zklamaný nemůže být ani jeden z nich. To dlouhé čekání se určitě vyplatilo.