Pravidelný a dlouholetý návštěvník Brutal Assaultu už zřejmě jen velmi těžko bleskurychle vysekne datum a ročník festivalu, na němž shlédl tu kterou kapelu ze všech těch, co tam kdy vystoupily. Nepochybně z toho však existuje mnoho výjimek a pro autora těchto řádek jsou to mezi jinými právě EINHERJER. Jejich vystoupení v závěru josefovské sešlosti v roce 2017, postavené na legendárním debutu „Dragons Of The North“, bylo totiž tak omračující a magické, že se na ně jednoduše nedá zapomenout.

A tak jakmile od té doby někde spatřím holou hlavu krákorajícího basisty Frodeho „Grimara“ Glesnese, jsem tam mžikem myšlenkami zpět – a co teprve v těchto smutných koronavirových časech. Ani nové, osmé studiové album Norů coby připomínka nebylo výjimkou, takže jsem se zase na chvíli ocitl v pevnostním kotli. Zpátky do reality se mi vůbec nechtělo, ovšem jedna věc mi to ulehčila. Ano, hádáte správně, bylo to „North Star“ samotné. Tohle album, po předlouhém čase vedené znovu kompletně v angličtině, se zdá být čistou esencí toho, proč EINHERJER naslouchat opakovaně a velmi pečlivě.

Průzračný viking metal si na něm totiž razí cestu kovovým světem s razancí svým stylovým charakteristikám vlastní, tu jako nejčistší horská bystřina temným lesem, tu jako v ohni zakalená bojovníkova ocel masem a žilami nepřátel, a není síly, která by jej od toho zvládla odvrátit. V duchu té nejlepší „romantické“ vikingské tradice se tak na „Severní hvězdě“ odehrává osm příběhů psaných norským dávnověkem, v nichž se snoubí šero s pohanským světlem a všechno to přitažlivě rámuje diktát ostré metalové smečky.    

Není zde proto nouze o opravdové, někdy až téměř epické zážitky, pro něž ostatně měli  Grimar a spol. vždy tak nějak slabost. Definuje to hned úvodní řízná (do slova a do písmene) hymna „The Blood And The Iron“, v níž logicky zaslechnete i údery na kovadlinu, či následující, v mrazivém klávesovém oparu naopak schovaná „Stars“, silně evokující právě pohled na hvězdnou oblohu, který vám zkresluje jen pára, odvíjející se v mrazu od vašich úst. A když zazní třeba „Ascension“, dojde i na elegantní odkaz BATHORY, bez nějž by to v těch „seveřinách“ snad ani nešlo. Tím vším pochodují EINHERJER se zdviženými tvářemi, nebojácně nastavenými studenému severáku, a nezachvějí se ani na chvilku, podobně jako všechny skladby „North Star“, stejně odhodlané a stejně otužilé.     

Hrdinské eposy ztracené v moderní době, prapůvodní oheň, rozblikávající svíravou temnotu dneška. Říkejte tomu, jak chcete, ale jedno je jisté: EINHERJER měli tentokráte ve studiu zatraceně šťastnou i pevnou ruku zároveň.