Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pravidelný a dlouholetý návštěvník Brutal Assaultu už zřejmě jen velmi těžko bleskurychle vysekne datum a ročník festivalu, na němž shlédl tu kterou kapelu ze všech těch, co tam kdy vystoupily. Nepochybně z toho však existuje mnoho výjimek a pro autora těchto řádek jsou to mezi jinými právě EINHERJER. Jejich vystoupení v závěru josefovské sešlosti v roce 2017, postavené na legendárním debutu „Dragons Of The North“, bylo totiž tak omračující a magické, že se na ně jednoduše nedá zapomenout.
A tak jakmile od té doby někde spatřím holou hlavu krákorajícího basisty Frodeho „Grimara“ Glesnese, jsem tam mžikem myšlenkami zpět – a co teprve v těchto smutných koronavirových časech. Ani nové, osmé studiové album Norů coby připomínka nebylo výjimkou, takže jsem se zase na chvíli ocitl v pevnostním kotli. Zpátky do reality se mi vůbec nechtělo, ovšem jedna věc mi to ulehčila. Ano, hádáte správně, bylo to „North Star“ samotné. Tohle album, po předlouhém čase vedené znovu kompletně v angličtině, se zdá být čistou esencí toho, proč EINHERJER naslouchat opakovaně a velmi pečlivě.
Průzračný viking metal si na něm totiž razí cestu kovovým světem s razancí svým stylovým charakteristikám vlastní, tu jako nejčistší horská bystřina temným lesem, tu jako v ohni zakalená bojovníkova ocel masem a žilami nepřátel, a není síly, která by jej od toho zvládla odvrátit. V duchu té nejlepší „romantické“ vikingské tradice se tak na „Severní hvězdě“ odehrává osm příběhů psaných norským dávnověkem, v nichž se snoubí šero s pohanským světlem a všechno to přitažlivě rámuje diktát ostré metalové smečky.
Není zde proto nouze o opravdové, někdy až téměř epické zážitky, pro něž ostatně měli Grimar a spol. vždy tak nějak slabost. Definuje to hned úvodní řízná (do slova a do písmene) hymna „The Blood And The Iron“, v níž logicky zaslechnete i údery na kovadlinu, či následující, v mrazivém klávesovém oparu naopak schovaná „Stars“, silně evokující právě pohled na hvězdnou oblohu, který vám zkresluje jen pára, odvíjející se v mrazu od vašich úst. A když zazní třeba „Ascension“, dojde i na elegantní odkaz BATHORY, bez nějž by to v těch „seveřinách“ snad ani nešlo. Tím vším pochodují EINHERJER se zdviženými tvářemi, nebojácně nastavenými studenému severáku, a nezachvějí se ani na chvilku, podobně jako všechny skladby „North Star“, stejně odhodlané a stejně otužilé.
Hrdinské eposy ztracené v moderní době, prapůvodní oheň, rozblikávající svíravou temnotu dneška. Říkejte tomu, jak chcete, ale jedno je jisté: EINHERJER měli tentokráte ve studiu zatraceně šťastnou i pevnou ruku zároveň.
1. The Blood and the Iron
2. Stars
3. West Coast Groove
4. Ascension
5. Higher Fire
6. Echoes in Blood
7. Listen to the Graves
8. Chasing the Serpent
Diskografie
North Star (2021) Norrone Spor (2018) Dragons Of The North XX (2016) Av Oss, For Oss (2014) Norrøn (2011) Blot (2003) Norwegian Native Art (2000) Odin Owns Ye All (1998) Far Far North (EP) (1997) Dragons Of The North (1996) Aurora Borealis (EP) (1996) Leve Vikingånden (EP) (1995)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Napalm Records Stopáž: 42:25
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.