S dobrými věcmi se nemá spěchat. S těmi skvělými ještě méně. Druhé album řeckých psychedeliků VILLAGERS OF IOANNINA CITY vyšlo původně už loni na podzim, ale reedice se díky většímu labelu dočkalo až letos. Beru to tak, že si tam na mě za mraky počkalo, aby mi projasnilo konec roku, který charakterizuje všechno možné, jen ne nadbytek světla a paprsků.

Spolek z oblasti Epirus vyniká hned několika věcmi. Tou nejpodstatnější je, že jejich hudba doslova sálá teplem a dobrotou, voní jako rozpálená řecká krajina myrtou, pryskyřicí a oreganem. Od šest let staré debutové desky „Riza“ ušla pětice značný lán cesty. Jejich prvotina by se dala charakterizovat jako dílo talentované, ale silně lokální kapely, která kloubí epirejské lidové písně a klasický bigbít. V malém rybníce se jednalo o rybu utěšené velikosti, ale v globálním kontextu byla „Riza“ spíš nadějná mřenka.

„Age Of Aquarius“ ale prezentuje kapelu, která znovu vynalezla sebe sama a našla vlastní tvář. Staví svoji hudbu na robustním stonerovém základě, repetitivních (ale ne ubíjejících) silových riffech a podmanivých vokálních linkám, kde kraluje Alexův příjemný vysoký vokál. Kompozice mají svojí radostnou, euforickou atmosférou blízko k psychedelii, jejich gradace přináší na jazyk sladké tóny postrocku.

To nejpodstatnější, co hudbu VILLAGERS OF IOANNINA CITY, už tak suverénní a vtahující, odlišuje od zbytku startovního pole, je využití dechových nástrojů. Konstantis ovládá mistrovsky klasický klarinet, ale hudbu dobarvuje i výrazným kavalem, chromatickou flétnou známou všem milovníkům balkánské hudby. A pak je tu Kostas a jeho dudy, jejichž rozradostněný jekot prořezává hradby kytar jako paprsky jarního slunce. Lidové nástroje do značné míry suplují kytarová sóla, které Vesničané vůbec nevyužívají. A výsledek jednoduše nakládá.

Díky rozšířenému repertoárů najednou tradiční půdorys, ve kterém se vlivy PINK FLOYD z „pompejského“ období mísí s moderní kytarovou robustností, získává úplně novou vertikálu. „Age Of Aquarius“ je naprosto suverénně postavenou svatyní, kde sedí všechny úhly – rozmáchlé psychedelické invokace, rozjuchané folkové kousky, rockové hitovky i drsný blues rock. Na podobnou hudbu je sice více než hodinová stopáž dost bohatýrský počin, ale VILLAGERS OF IOANNINA CITY ji krájí s rozmyslem a citem pro tempo.

Za slabinu nahrávky by se dala považovat stopáž, kterou člověk pocítí zejména v závěru desky, který sází na líbivější rockové kousky a také příšerná Alexova výslovnost. Od debutu se sice Řek trochu polepšil, ale momenty, kdy „holy“ vyslovuje jako „chouly“ a vesele rýmuje „rívr“ a „delívr“ pořád hodně tahají za uši a trochu připomínají nechvalně známou italskou školu pošahané výslovnosti. Faktem ale zůstává, že díky velmi vřelému projevu mu to člověk rád odpustí, a ještě se laskavě usměje.

„Age Of Aquarius“ je totiž nádherný kaleidoskop pozitivních vibrací, deska vhodná k vzývání šťastnějšího věku a plašení stínů, kterých je kolem poslední měsíce víc než dost. Našel jsem v ní naprosto impulzivní zalíbení. Zvedla rolety ve chvíli, kdy byla tma. Tohle člověk od výjimečných desek očekává. A Dionýsos ví, že Vodnář je jednou z nejvýjimečnějších desek podivného roku netopýra. Chvalte epirejské!