Deska, která mi v posledních týdnech dělala velmi často společnost. Kalifornský "screamo boyband" na ní spojil řvanou frustraci a pádivé melodické skladby s pozitivní energií. To je možná důvod, proč mě tato deska přitahuje právě ve chvílích, kdy potřebuji povzbudit. Texty, v nichž zpěvák Jeremy Bloom pláče pro své psy nebo řeší smrt své matky, jíž v nejtěžší chvíli nebyl na blízku, nestrhávají hudbu do nějakého tklivého teatrálního patosu. Naopak. TOUCHÉ AMORÉ se naučili používat melancholii a energii pozitivního melodického hardcoru a integrovat ho do jednoho balení. Deska má svoji vlastní citovou rozervanost, řeší se v ní závažná a lítostivá osobní témata, ale nesnaží se vás tím zadusit. Pracuje se tu se svěžestí, intenzitou a nadějí. Jakoby chtěla říkat, že součástí každého života je spousta problémů, ale není dobré jim propadat nebo nevidět světlo na konci tunelu.

Celkovému vyznění pomáhá, že kytary tolik netlačí na pilu a jsou vzdušnější. Krom celkového zvuku tomu přispívá i to, že kytarista Nick Steinhardt často sahá po nástrojích jako pedal steel guitar nebo lap steel guitar. V tomto ohledu jsem byl celkem překvapen, jak zvuk těchto nástrojů, jež se většinou používají v country, skvěle dobarvuje atmosféru a pocitovost. Lehkému doteku countryrocku se ale nelze vyhnout. Nejznatelnější to je asi v songu „A Broadcast“, kde právě zvuk Nickových nástrojů hraje hlavní roli.

Zvuk aktuálního alba zcela jistě ovlivňuje i další osoba, která do vzniku „Lament“ promlouvala pro mě celkem překvapivě výrazně. Je jí Ross Robinson, který si v průběhu devadesátek vysloužil přezdívku numetalový kmotr. To zřejmě proto, že to byl právě on, kdo produkčně stál za nejúspěšnějšími deskami, které tvořily základnu novému stylu, jenž v té době vznikal. Ať už šlo o přelomový debut KORN, vzestup LIMP BIZKIT nebo SLIPKNOT. Všechny tyto kapely mají stejného jmenovatele v osobě Rosse Robinsona. Jeho jméno najdete ale i pod nahrávkami, které budou TOUCHÉ AMORÉ mnohem bližší. Mířím tím například k AT THE DRIVE-IN, kteří s ním také spolupracovali. TOUCHÉ AMORÉ tím opouští trochu jinak řezané persóny, jako byl Brad Wood a Ed Rose, co se podíleli na předchozích deskách.

Šesté album kapely je dále protkáno celou řadou zajímavých hostí. Například mladou talentovanou zpěvačku Julien Rose Baker, kterou máte možnost slyšet ve skladbě „Reminders“. K ní kapela udělala nejživočišnější hudební video roku 2020. Další jméno, jenž stojí za to zmínit, je Andy Hull, hlavní mozek slavných indie rockerů MANCHESTER ORCHESTRA, jehož máte možnost slyšet v další, na TOUCHÉ AMORÉ rekordně dlouhé klipovce „Limelight“.

„Lament“ je deska, která je vzdušnější než její předchůdci, ale nic neubírá na funkčnosti a rychlosti. Má skvělé texty, je hudebně otevřenější, má silný emocionální náboj, ale nejde vám po krku, nedusí zádumčivostí a spíše se snaží ukazovat cestu. TOUCHÉ AMORÉ na ní vykvetli v sebejistou kapelu a nacházejí se na samém vrcholu své kariéry.