Téměř čtyři roky stačily uplynout, než nás mohelničtí SCENERY poctili následníkem debutu "The Drowning Shadow Of Mankind", na němž se předvedli coby instrumentálně nabušená thrash-deathová úderka, které rozhodně není cizí odkaz veličin jako CYNIC, ATHEIST nebo Chuldinerových pohrobků DEATH. Bohužel, u nás kapely techničtějšího ražení nemívají na růžích ustláno. Nahrávka tak putovala mezi hudbymilovný národ pouze vlastním nákladem, bez zázemí nějakého šikovného „labílku“ a jak vidno, ani novinku snazší cesta k posluchači nečeká.

Nu což, buďme rádi že u nás podobné desky vůbec vycházejí. Je to takové moderní donquijotství, ale o to sympatičtější, pochopitelně. Na vrub s tím souvisejícího nedostatku financí nutno připsat i „hodnější“ a „plošší“ zvuk z domácího studia; na druhou stranu zase lze v té čistotě krásně vychutnat eskapády jednotlivých nástrojů. A nudit se rozhodně nebudete. Od přivítacích akustických kytar, které na padrť rozmetají stopky úvodní "Changes Pt. I", přes instrumentálku "Temple Of The Sun" až po závěrečnou "The Message Of Light". V řadách „Scenérie“ registrujeme novou posilu v podobě řvouna Petra. Kromě mikrofonu obhospodařuje i klávesy, ovšem jejich funkce tady spočívá pouze v občasných podkladech, spíše takový malý bonus navíc, nic moc podstatného. Melodické kouzlení tedy leží na kytaře a subjektivně mám přece jenom pocit, že větší košatost aranží by nahrávce prospěla. Už z důvodu zvukové plnosti. Odpustil bych si i přespříliš rytmických zvratů, které v některých skladbách působí až rušivě a vytvářejí tak dojem značné rozkouskovanosti materiálu. Přitom taková šestá v pořadí "We Can…" má ingrediencí ideální množství a byť slídí v revíru samotného Chucka, šlape skvěle (basa čaruje!). Malé pihy na kráse ovšem nemohou ovlivnit výsledek a ten je v případě SCENERY samozřejmě hodně v pořádku.

Pro milovníky technicky nápadité hudby a přemýšlivých textů povinnost. Pravda, dostat se k této nahrávce bude pro každého jednotlivce krapítek složitější, než navštívit nejbližší obchod s cédéčky, o to větší však následná radost a uspokojení z poslechu. I přes nepřízeň osudu je totiž údělem silných nastavit bouři obě tváře a vytrvat. Vůbec nepochybujte o tom, že mohelničtí mají síly na rozdávání. Koneckonců, posuďte vlastními slechy.