Pokud bych měl vybrat jednu desku, která za rok 2020 nejčestněji reprezentuje svatostánek extrémní hudby, pojmenovaný Obscene Extreme, bude to aktuální počin kvarteta DROPDEAD. Pětadvacet minut, do kterých banda veteránů napěchovala třiadvacet songů, je tmelem, který lepí do jednoho soudržného tvaru hardcorepunk, crust, grindcore i powerviolence té nejvyšší jakosti. Je to esence zaťatosti, tlaku, syrovosti a hudebního brutalismu.

Tihle pánové jsou jedním z pilířů extrémní scény od roku 1991, a i když za ty tři dekády vydali jen 3 alba, nikdo jim neodpáře status kultu. Na třetí dlouhohrající nahrávku jsme čekali dvaadvacet let, ale vyplatilo se. Nutno také zmínit, že na DROPDEAD není možné nahlížet jako na línou kapelu. Ano, mají jen tři desky, ale také tři EP a desítku splitek včetně devět let starého sedmipalce s CONVERGE. A když už jsem je zmínil, nutno doplnit, že právě jejich kytarista Kurt Ballou je mimo jiných podepsán také pod současným zvukem DROPDEAD.

Koncert na Obscene Extreme 2019 mi dal jistotu, že tento veterán z Rhode Islande nedokáže uhnout z nastoleného směru. Žádné měknutí se nekoná. „Dropdead 2020“ je po rytmické stránce rozjetý vlak, který má své koleje a neuznává výhybky.

Celá deska má nakažlivou energii a mladický nádech, což jí dodávají melodické elementy jak v kytarách, tak ve vokálu. Některé písničky díky tomu řadím do kategorie punková hitovka. DROPDEAD v roce 2020 skložili materiál, který s vámi začne cvičit. Najednou jste pevně přilepeni k textu a s Bobem Otisem řvete v obýváku jeho texty. Tu návykovost tomu dává hlavně velmi přirozená kadence křičených textů, které do hudby sednou s přirozeností, jakou má v daném žánru málokterá jiná kapela.

Pro mé uši je „Dropdead 2020“ naprosto precizně vybalancovanou deskou. Je z ní cítit lehkost a přirozenost v tom, jak skladby plynou. Současně je zde pro mě úplně skvěle vyvážený poměr extrému, melodiky a syrovosti. Oblíbil jsem si střednětempé hymny, založené na skvěle fungujícím riffu, jako je „Book Of Hate“, a současně vypalováky levelu rychlé vyhlazení, které nepřesahují jednu minutu. V jádru ale tepe starý energický hardcorepunk, který je o poznání natlakovanější než cokoliv ostatní, a který když odšpuntujete, počastuje vás velmi intenzivní sprchou. „Dropdead 2020“ je diamant extrémní scény, u kterého nemusí zkoušet ryzost. Je na první pohled maximální možná.