Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V 90. rokoch, keď sa na Slovensku práve death metal stal žánrom, ktorý sa najlepšie učil, ako fungovať v kontakte s UG svetom a navyše tam nepôsobiť len ako rarita z rázovitého regiónu, bola scéna početná a bohatá aj na silné zjavy. Nové spolky vznikali na miestach, o ktorých ste ani nemuseli vedieť, ak ste niekde v okolí nežili. A tak nám do redakcie MHcs došlo aj demo skupiny DISGRACE. Keďže hrali death metal, o to skôr bolo treba v recenzii podotknúť „trochu sa spamätajte, pod týmto názvom už nejakí piatok hrnie kov smrti partia vo Fínsku, majú vonku album a nie sú úplne neznámi.“ Bola taká doba, mali sme tu na Slovensku aj CREMATORY... Kedysi žili ľudia, čo dobrú radu ocenili a tak si títo konkrétni mládenci na ďalšie demo „Real Face Of Your Faith“ už dali logo DISGRACE FALL.
Tento metalový príbeh z Bošian (okolie Trenčína) tu nie je len tak, aby sa zaflákol priestor, pretože traja členovia DF, ktorí dobojovali kedysi v roku 2009, sa na scénu vrátili ako SYNAPSE FAILURE. V podstate začali hneď potom, čo predošlý podnik zatvorili, ale odhadujem, že dlhé roky boli skôr „mimo dosah radarov“, demo z roku 2016 som ani nezaregistroval. Od leta minulého roku však je na svete ich debutový album a teraz bude reč o ňom. Je v podstate jedinou položkou v diskografii SF, keďže z ôsmich, bez intra siedmich skladieb dve vyšli osobitne ako single, aj to len digitálne. Materiál pripravila zostava Michal Štrbka (basgitara, hlavný vokál), Peter Benko (gitara, vokály), Martin Benko (gitara) a Peter Balušík (bicie, jediný nehral aj v DISGRACE FALL).
Slovenská DM scéna je poslednú dekádu výrazne menšia než v časoch „zlatého veku“, prsty oboch rúk mi tuším vystačia na to, aby som spočítal spolky, ktoré ju ťahajú tak, ako to má hudobne vyzerať a (platí pre mladú generáciu) zároveň neznejú ako návrat o štvrťstoročie späť. Od chalanov, ktorí začali v „ozajstných“ old school časoch, sotva možno čakať, že pri návrate s novou kapelou udrú s nejakou sofistikovanou deathmetalovou modernou či drviacou brutalitou a extrémom ako prvým zákonom, prípadne s technickou ekvilibristikou, neprekvapí teda, že SYNAPSE FAILURE sú po deathmetalovej stránke typicky 90-kovou bandou. To však neznamená, že tieto „staré kúsky starého psa“ zavrhnem ako zbytočné, pretože ako oživovatelia slovenskej DM tradície SF na debutovom albume fungujú vskutku dobre. Typicky slovenské je už znenie, takto by staré domáce „kulty“ zneli, ak by si niekto v príliš často plochom a nevýraznom Exponente vedel dať rady s kovom smrti.
Hudba samotná je znovuoživením slovenskej školy, pre ktorú boli štandardnou výbavou ostré náklepy, úderné stredné rytmy, náladovejšie plochy, sklon k výrazným harmóniám a nulový strach z melódií. Nemožno zabudnúť ani na tunajší veľmi typický kontrast či duet hlbokého growlu a temného, zúrivého škreku, ktorý sa tu v raných 90. rokoch zjavil a vžil ako inšpirácia hlavne z grind coru. V tunajšom „starom“ death metale hĺbka prevládala vždy aspoň mierne, u SF sú miestami obe polohy v pomere jedna k jednej, čo v rýchlych a melodických výpadoch môže vyznievať black/deathmetalovo. Black by som do tohto však neťahal, „Submisively Welcome Death“ je totiž tá istá krvná skupina ako DEPRESY, MALTUM, CARRION, INSEPULTUS, AMORBITAL, debut SANATORIUM (s „Arrival...“ to má styčných bodov celkom dosť) a podobní klasici. Výbušný death metal bohatý na melódie, agresivitu i vášeň, zložený skúsenými hudobníkmi, ktorí svoje nápady dokážu realizovať na patričnej úrovni. Nemyslím si, že toto je na rok 2019 a aj 2020 málo, lebo v 90. rokoch by takáto nahrávka patrila medzi to najlepšie na scéne. Dnes skôr nostalgicky príjemná než ohromujúca vec, ale ak vám chýba 90-kový SKDM, toto je pre vás úplne presné.
Po čertech „toolovský“ mix hutných riffů, melodií a nekonečné atmosféry. Brutální zvuk vás mele jako nezkrotná přírodní síla, ale vy jste rádi, protože konečně zažíváte splynutí s univerzální jednotou. Téměř transcendentální post-metal.
Nová autorská hudba VITACITu po třiceti létech od té poslední? JAKO VÁŽNĚ? Sním či bdím nebo je nutno mi jen prostě a jednoduše nafackovat, abych se probral? Takovými skladbami, byť na nich jistě lze hledat mouchy, vždy znovu a znovu jen ZASE DÁL, prosím!
Všeuměl Tony Dunn se vrací s další dávkou mlhou a deštěm nasáklého post metalu, který je zasněný i drsný jako skotská vysočina. Proti předchůdci vybrousil kompoziční um a přidal větší paletu výrazových prostředků. Novinka je tak ještě poutavější trek.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.