V momentě, kdy se po obligátním pomalejším těžkotonážním rozjezdu naplno rozjede klasická riffující mašina, řeknete si, že tato záležitost prostě nemůže ničím překvapit. Nová nahrávka kanadských WAKE je skutečně v mnoha ohledech typickým produktem svého žánru, nebo lépe řečeno hned několika vzájemně propletených žánrů. Typickým však nemusí automaticky značit předvidatelným a lehce zapomenutelným.

Vždyť skupina už rozhodně nepatří mezi nováčky; koneckonců „Devouring Ruin“ je jejím pátým albem, a především již její předchozí počiny ukázaly výborný potenciál. Potenciál přispět svým nezaměnitelným rukopisem do divoké pumelenice extrémních metalových stylů tak, jak si to žádá dnešní doba. Ta prostřednictvím konzervativní posluchačské obce poptává jednak neustálé přehrávání letitých hudebních postupů, ale na druhé straně se dožaduje progresu i ve zdánlivě vyčerpaných okrajových podobách metalu.

Jestliže předchozí album nabídlo doslova na krev odehranou grindující smršť, letos se zámořská pětice pouští do mnohem nejistějšího dobrodružství. Odklon od divokých hudebních kořenů však probíhá pozvolným způsobem. Nikde se netlačí na pilu a ani na moment se nevkrádá na mysl pocit neúpřimného snažení. Aby také, když srdce současné tvorby WAKE stále bije grindujícím rytmem. Do tělního oběhu však vhání velice pestrou krevní skupinu obsahující prvky death metalu i černěkovové ozvěny, které byly patrné už i na předchozích nahrávkách. Zde však dostávají mnohem větší prostor a dodávají tak albu nesmírně tíživou atmosféru.

Vcelku klasicky namíchané kompozice, tvořené střídáním variací rychlých a pomalejších temp žijí překvapivě bohatým životem a schopností okamžitě vtáhnout do děje. Playlist tak obohacují i skladby poměrně velkorysých stopáží, což je oproti nesmlouvavému předchůdci znatelná změna. Více než 10 minut trvající „Torchbearer“ může na první pohled a vzhledem ke stylovému zaměření kanadských představovat troufalost a příslib monotónní nudy. Opak je však pravdou! Znamená totiž překvapivý vrcholný moment nahrávky. Většinu jejího hracího času navíc tvoří klasická vysokorychlostní sypačka, podbarvená silně blackujícím riffem, což jsou v podstatě klasičtí WAKE. Nicméně znatelný posun v produkci do ještě apokalyptičtějšího vyznění a celkově propracovanější aranžmá a jistá hravost při práci s jednoduchými tahy, ukazují na veliký stupeň promyšlenosti a talentu, který jakoby skupina až nyní dokázala naplno prodat.

Čtěte také: WAKE - Misery Rites / recenze

Zběsilá tempa, kterých je opět požehnaně a jsou doslova všudypřítomná, ženou nahrávku neúnavně vpřed a nezastaví ji ani těch několik pomalejších a vskutku tíživých momentů, ve kterých se dokonce dostane i na tklivě sólující kytaru („Mouth of Abolition“). V těchto chvílích mi Kanaďané připomenou neméně skvělé Australany DÉPARTE, kteří na svém doposud jediném albu „Failure, Subside“ (2016) nabídli podobně namíchaný koktejl zdrcujících nálad a hutného zvuku. Tam, kde Australané získávají navíc vskutku dystopickou atmosférou, Kanaďané doslova válcují v mistrovsky a sugestivně odehraných grindujících výpadech, které i nadále zůstávají alfou a omegou jejich snažení.

Zdráhám se použít klišé o vrcholu tvorby právě recenzované kapely, ale její páté album tak skutečně vnímám. Jedná se o ztělesnění ideální představy o současném extrémním metalu, který se nebojí ohlédnout zpět do minulosti, ale zároveň je schopen se plně soustředit na jízdu vpřed. A věřte mi, že tato jízda rozhodně stojí za to!