HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WORMHOLE sú jednou z tých súčasných extrémnych kapiel, ktoré majú členov z rôznych kútov sveta, naživo tam každú chvíľu hrá niekto iný, takže to na koncerte máte ako v tombole. Zostava, ktorá pred pár rokmi hrala na jednej z Lucasových akcičiek pre fajnšmekrov, už v súčasnosti iste neplatí, kedysi boli WORMHOLE zmes Južnej Afriky, Štátov a Škótska, dnes je štvorka Sanil Kumar (gitary), Sanjay Kumar (gitary, basa), Mat Tillet (bicie) a Anshuman Goswani (vokály) lokalizovaná do amerického Baltimoru. Nejde o nejaké nepopísané hárky, prinajmenšom o spolkoch ako VULVODYNIA, VALE OF PNATH alebo COGNITIVE svet už vcelku vie. Mixovanie slamujúceho BDM a deathcoru, prípadne atmosférický death/black a deathcore dokopy, alebo technický kov smrti, to všetko majú odskúšané.
WORMHOLE hneď na prvom albume a takisto naživo prekvapili sofistikovaným a „modernistickým“ podaním brutálneho death metalu, orientovaného na sci-fi témy a atmosféry. Na novinke v tom pokračujú, osmička skladieb za necelú polhodinku vám predvedie, aké všemožné, niekedy až protikladné prístupy k extrémnemu kovotepectvu sa dajú skombinovať tak, aby spolu až nečakane dobre fungovali a zaujali. Tu sa pracuje s priamočiarym a nariffovaným brutálnym death metalom s chytľavými, temperamentnými linkami, ktoré svižne prejdú do drviacej, občas takmer klišéovitej slamenice, aká by nahrávku mohla poslať aj do koša, ak by na nej dominovala. V tomto pomere aj v súčinnosti so zverskými vokálmi funguje dobre a navyše tu máme tretiu zložku, veľmi technický a atmosférický vyhrávkový technický death, v ktorom sa vám pripomenie čokoľvek od DEATH a CYNIC až po THE FACELESS alebo BEYOND CREATION. Výsledkom je veľmi brutálna a zároveň technicky a progresívne znejúca nahrávka, v ktorej navyše nájdete aj veľa neprvoplánových melódií.
8 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Lacerated Enemy Records
Stopáž: 28:23
Mám Wormhole rád od ich spomínaného vystúpenia v Collosseu. Hneď po ich sete som sa odtackal spotený l k merchu. V ten večer ma nečakane bavili dokonca viac ako Vulvo. Nová nahrávka je presne to čo som čakal. Na žaner rozumná dĺžka, technicky kruté ale zábavné. Hlások pekne hrdelný...
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.