AFTER LAPSE - Pathways
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vpravdě zajímavý projekt se zrodil v hlavách domácího BRATRSTVA LUNY, kapely, která bude nejspíše jmenována, zeptáte-li se na to, kdo v zemích českých jednou pozvedne gotický prapor, až už žijící svrchovaní monarchové XIII. STOLETÍ nebudou moci (což však naštěstí zřejmě hned tak nebude). Původci již několik studiových alb (která mimochodem autora tohoto článku víceméně úspěšně míjejí) se u příležitosti vlastních třináctých narozenin – symboliku zde předpokládám netřeba vysvětlovat – domluvili se zpěvákem a vůdčí osobností jihlavských legend, a dali vzniknout kolekci skladeb, jež spojuje zdánlivě nespojitelné, totiž právě hudbu BRATRSTVA LUNY a hlas Petra Štěpána, který až dosud téměř výhradně patřil jen jeho vlastním projektům.
Nápad to rozhodně není nezajímavý, vždyť komu by se příčilo ochutnat vzorek stylově příbuzné tvorby, které propůjčí hlas uznávána kapacita v oboru, v daném případě možná kdysi i v roli vzoru z největších. Snad i proto společnost zpěvu Petra Štěpána dělají skladby zřejmě časem prověřené, které už v repertoáru kapely mají své vyzkoušené místo, nebo které mají z nějakého podobného důvodu být jakýmsi „bonusově vhodným“ materiálem.
Spolu se všemi účinkujícími umělci se tedy noříme do měsíčního svitu nad gotickou metropolí Jihlavy (odtud zřejmě mile dvojsmyslný název celé nahrávky), abychom nasáli něco z neopakovatelné atmosféry gotického rocku. Je příjemným zjištěním, že dohromady jim to zní velmi důsledně, a že pokud mají posluchačům v některých okamžicích před očima naskočit otazníky, stane se tak jen spíše ojediněle, jako třeba u „V rozvalinách“, poměrně zbytečně ukňouraném kousku, z něhož je té melancholie možná cítit až zbytečně příliš. Většinou tak máme co do činění s velmi solidní matérií, která se tváří v tvář stylové definici nemusí vůbec stydět a naopak, sem tam k ní dokonce přimaluje i něco navíc – tak jako třeba hned v úvodní „Největší z pierotů“, v níž čichám jasně největší zážitek na albu, doprovozený hřmotnou náladou a krásně svíravým refrénem. Taková skladba (s mimořádně zvučným textem, který tomu jde ještě naproti) se jistě nerodí každý den a z téhle to doslova sálá všemi směry. Ale podobně působivými jsou jistě i „Vampyrismus psýché“ a „Fantasmagorie“, když už jsme u toho, křehké gotické ozdoby, byť každá z nich v trochu odlišném gardu.
Je zkrátka a dobře poznat, že autoři „Luny nad Iglau“ (z obou stran mikrofonu) nejsou žádnými holobrádky, a že jejich společná práce, třebaže zřejmě jen jednorázová, má díky tomu potenciál se v tuzemském gotickém podhoubí pevně zakořenit. Více takových, řekl by jistě náročný posluchač, a já to říkám spolu s ním.
Měsíční svit nad gotickou metropolí Jihlavy má jistě zajímavé kontury.
7 / 10
Petr Štěpán
- zpěv,recitace
R. X. Thámo
- verše, koncept, produkce a umělecká supervize
Darkthep
- kytara
Xpíl
- zpěv, kytara, baskytara, doprovodné vokály
Pšotek
- kytara,klávesy, aranže, doprovodné vokály
Haik
- baskytara
Kobdzey
- bicí, klávesy, aranže, doprovodné vokály
1. Luna nad Iglau (intro)
2. Největší z pierotů
3. V rozvalinách
4. Třináctý úplněk (Gothic duet)
5. Carpe Diem Corporation
6. Vampyrismus psýché
7. Nomen Rosae
8. Fantasmagorie (Symphonic version)
9. Pochod hrdinů (Cover HNF)
10. Carmina I/IX (Outro)
Luna nad Iglau (2019)
Mi se to docela libi, byt mi tam prijdou hlucha mista. Petr Stepan je vynikajici zpevak. Tady ho evidente tlacili do trochu jinych hlasovych poloh, coz je zajimave a velmi dobre.
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Pomalu se nám blíží neslavné výročí výbuchu černobylské elektrárny. Němci CYTOTOXIN vytahují z útrob betonového sarkofágu novou dávku radioaktivního tech BDM s vytříbeným melodicko-atmosférickým podtextem. Můj dozimetr ukazuje 8/10. Jak jste na tom vy?
Deska pro ty, kteří svá křehká srdce marně chrání nebezpečným křivákem. Deska pro ty, pro které je slovo „post“ důležitější než slovo „black“. Deska pro ty, kteří rádi smířlivé polohy někde mezi HARAKIRI FOR THE SKY a WALDGEFLÜSTER.
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
Nový singl Španělů je totální osmdesátková pecka plná vzrušujících melodií a fistulí. Jistě to zatím neříká nic konkrétního o celém chystaném albu, ale ten pocit, když mu člověk opakovaně naslouchá, ten snad ani nejde slovy popsat. Doufám ve velké věci!
Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě. I tak je první dojem slušný.